K zamyšlení

Albert Camus řekl, že „není lásky k životu bez zoufalství nad životem.“ Když jsem ten citát četl poprvé, připadal mi prázdný, nabubřelý a taky dost pochmurný. Jenže čím jsem starší, tím větší mi dává smysl. Moje láska k životu vyrůstá téměř výhradně ze zoufalství. V tom smyslu, že po všech hrozných časech, jimiž jsem si prošel jsem vděčný za ty lepší. Ale i v tom hlubším smyslu. V tom, že potěšení a beznaděj jsou součástí jednoho celku, že když začneme poznávat propojení mezi vším na světě, když uvidíme, jak se protiklady vzájemně obsahují a všechno spolu souvisí, pocítíme mnohem více síly v nejtěžších okamžicích.

Matt Haig, Kniha útěchy