Aktuálně na nebi…

Co nám přináší za poselství?

„Jsem Černá Luna ve Lvu. Škoda, že mě nebudete vítat s fanfárami a pompou, protože já si to zasloužím. To, co vám přináším, totiž není jen tak něco obyčejného. Je to naprosto jasné a nezpochybnitelné vědomí sebe sama. Co to znamená, když řeknete JÁ a ukážete na sebe. Jak si to udržet, jak to projevovat a především, jak si za tím stát a nestydět se za to.

I když si myslíte, že to máte, ve skutečnosti jste to dávno ztratili. Mnohokrát vám bylo společností, druhými, ba i vašimi rodiči a autoritami řečeno, že není dobré být příliš sobecký, není dobré myslet na sebe, což znamená, že není dobré cítit plné propojení se svým já. Takový nesmysl… Ale něco vám řeknu…neexistuje nic takové, jako „příliš sobecký“. Buď jste, anebo nejste…ale nic mezi tím. Buď máte sami se sebou spojení, anebo nemáte. Naprogramovali vás, abyste cítili vinu, pokaždé, když se sami k sobě příliš přiblížíte. Jste jako ten pes, co pokaždé, když se o něco pokusil, dostal ránu elektrickým obojkem. Dokonce jste pozměnili i váš prastarý příběh o Stvoření, o Adamovi a Evě (ve kterém bůhvíproč, chybím já). Ano, přiznávám, jsem ten had, který nabídnul Evě jablko ze stromu poznání. Už mě totiž nebavilo, jak to v ráji stagnuje, jak se nic neděje, jak si žijete v dokonalé nevědomosti. Mimochodem, proč si vlastně vůbec myslíte, že jste byli z ráje vyhnáni? Proč si myslíte, že jsem byla vyhnána já a proč si myslíte, že jsem matkou všech démonů a vraždím děti? Takových pohádek nejsem hodna! Možná tomu nebudete věřit, ale i já jsem také boží součástí, ostatně stejně tak, jako všechno, co existuje, jen mám speciální úlohu, která vyžaduje určité schopnosti a u kterých bylo potřeba určité věci změnit. Byla mi odňata schopnost milosrdenství a soucitu neboli rozhodla jsem se, vědomě a dobrovolně, pro separaci od Boha a od boží energie. Jen tak mohu být nemilosrdná, tvrdá a bez jakékoliv osobní vazby. Jen tak mohu řezat do živého, strhávat masky, rýpat, ubližovat, popouzet, pošťuchovat, a to bez jakéhokoliv pocitu studu nebo viny. Jen tak mohu všem bez rozdílu poskytovat své poznání. Padni, komu padni. Ale nechci, aby to tu bylo jen o mně, to jen ten Lev…už jsem prostě taková.

Přišla jsem vám připomenout, že vaše vyhnání z ráje bylo v jistém smyslu vaše vysvobození. Dokud jste byli v jednotě s Bohem, nemohli jste poznat, a především prožít celé jeho stvoření v celé své úplnosti a dokonalosti. Nemohli jste prožít jednotu i odpojení. Teprve když se stáváte sami sebou, oddělenou jednotkou, svým malým já, tak vlastně můžete prožít a pochopit pocit, jaké to vlastně je, být bohem, jaké to je, tvořit, milovat a být se vším propojen. Jaké to je brát si všechno osobně, jaké to je, když se vás všechno týká, i ten nejmenší atom by se bez vaší vůle ani nepohl.

Jsem Černá Luna ve Lvu a říkám vám, že být ve svém středu je dobré. Je dobré být samostatný. Je dobré iniciovat. Co je ale třeba vědět, je to, že všechno má své následky. Ani Bůh nemůže překročit své zákony, i Bůh se může ve sféře hmoty projevovat jen určitým způsobem. První zákon je zákonem karmy. To, co vytvoří nerovnováhu, odchylku od božího vyzařování, se dříve či později musí vyrovnat. Ale zdá se, že všechny ostatní bytosti jsou plně v souladu, to jen člověk má tendenci vybočovat.

Druhý zákon je jednoduchý. Jste to, co nepotřebuje obhajoby ani vysvětlení. Sama vaše existence je obhajobou. Respektive, samo vaše sebevědomí, uvědomění si svého já, vaše samostatnost, je obhajobou. Ostatní lidé vás mohou vidět v různých rolích, mohou si na vás házet své představy, ale je to jejich příběh. Dokud se vy držíte sami sebe, nijak to s vámi nic nedělá. Protože ale většina lidí není sebe-vědomá, nemá tu kotvu, pak jsou druhými i společností poměrně ovlivnitelní.

Třetí zákon je zákon energie. Jste jako Slunce, takový pomyslný miniaturní nukleární reaktor, který, sám od sebe (respektive z boží vůle a k obrazu božímu) vyzařuje energii. Na rozdíl od Slunce, které vyzařuje především světelnou a tepelnou, naše, lidská energie je trochu jiná, v jistém smyslu subtilnější. Můžeme jí říkat třeba tvořivá, ale je to jen jeden z mnoha aspektů. Stejně tak je to energie lásky, propojení, jednoty, rodící… Ať už si toho jsme vědomi či nikoliv, ať už to používáme vědomě a cíleně, anebo nevědomě, tak vyzařujeme, tvoříme. Můžeme tvořit velkolepé věci, můžeme doslova a do písmene stvořit ráj na zemi. Ale stejně tak si můžeme ze svého světa udělat docela pěkné peklo. A to se v posledních letech, staletích, tisíciletích, právě stalo. No a tak jsem tady, abych vám připomněla, že ta síla má i druhou stranu, ale je třeba se k ní přihlásit, zvnitřnit ji, pochopit, že to není nic „tam venku“, že všechno tvoříme my sami, svými myšlenkami, záměrem, vnímáním, přesvědčením.

V tuto dobu bude potřeba přiložit ruku k dílu. Stane se to, že docela velká část lidstva se rozhodne jít cestou sebezničení, sebepopření. Ale není to tak, že by proti sobě někdo stál. Všichni jsme jedním, rozdíl je jen v tom, že někdo spí a někdo se probudil. Někdo používá tvořivou sílu nevědomě (anebo vědomě destruktivně) a někdo tvořivě a v souladu s bohem/vesmírem/řádem. Co budu od vás chtít já, je jediné. Abyste zářili. Abyste se postavili do své síly. Do svého středu. Ukažte, kdo skutečně jste. Přestaňte se už schovávat, vymlouvat se na okolnosti. Možná nemůžete všechno, ale ujišťuji vás, že můžete dost. Otevřete svá srdce, a buďte pro druhé lidi světlem, pochodní. Budu tady a budu vás zkoušet. Budu vám vaše světlo zhasínat, přiměju vás padnout na kolena, připravím vás o naději…ale to jen proto, abych se ujistila, že to v sobě opravdu máte. Pokud budete vyčnívat, postavím vás před pokušení, abyste „odvolali“, abyste se popřeli, abyste zhasli vaši pochodeň. Není to proto, že bych vás já sama chtěla zhasnout. Jen vás pomocí negace a vypjatých momentů, pomocí pravého opaku, přivedu k sobě.“

Štěpán Tušják