Šiva

Šivova nejvyšší oddanost

Śivarātri – slovo „rātri“ označuje noc nebo temnotu. Proč slavíme Śivarātri? Vlastně, každý měsíc je Śivarātri. A toto je Mahā Śivarātri. Tato noc symbolizuje temnotu mysli. Vidíte, že na Śivově hlavě je vždy měsíc? Je to půlměsíc, který symbolizuje mysl, skrze kterou chápeme věci. Je to ta samá mysl, která vás připoutává k Māye, ale také vás pozdvihne, pokud máte bhakti a jste odevzdaní.

Mluvíme zde o stavu bez mysli a Śiva tento stav bez mysli představuje. Když se na něj podíváme, je vždy v hluboké meditaci. O kom může meditovat někdo, kdo je bez mysli, někdo, kdo nemá mysl? Rozjímá o Śrīmanu Nārāyaṇovi. Proto se pánu Śivovi říká Pūrṇa Bhakta Śiva, což znamená nejvyšší oddaný Pána. Bhagavān Śiva a Śrīman Nārāyaṇa spolu mají úžasný vztah. V jednom verši se praví: „vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ“, což znamená, že pán Śiva je největší Vaiṣṇava. Lidé si velmi často myslí, že jsme Vaiṣṇavové, tak proč tady máme tak velkou murti pána Śaṅkary? Proč oslavujeme Śivarātri? Samotný Kṛṣṇa řekl: „Ti, kteří jsou oddaní mých oddaných, jsou mi nejdražší.“ A právě Bhagavān Śiva představuje tuto zcela odevzdanou mysl, která je zaměřená na nejvyšší realitu. K takovému zaměření vyzývá i nás. Nezaměřuje se na prázdnotu ani na nicotu, jak si mnozí myslí. Soustředí se na Nejvyššího Pána, a to je ta nejvyšší realita, na kterou by se měla mysl zaměřit. Je to připomínka, že dokonce i když mysl překročíme, vždy z ní kousek zůstane. Mysl, která je odevzdaná, je půlměsícem na Śivově hlavě, a taková mysl je zaměřena pouze na nohy Pána samotného.

Śrīman Nārāyaṇa a Bhagavān Śiva mají úžasný důvěrný vztah. Vždy když Pán sestupuje na Zemi, pán Śiva také velmi touží přijít, aby obdržel Jeho požehnání, nebo aby Mu mohl sloužit. Jako když Pán přišel ve formě Rāmy, pán Śiva přišel jako Hanumān.

Je jeden krásný příběh, který jsem už jednou vyprávěl. Když se Pán Kṛṣṇa inkarnoval, Kaṁsa poslal mnoho démonů, aby Ho zabili, ale neúspěšně. Pán Śiva se po dvanácti dnech rozhodl: „Měl bych jít dolů. Není to tak často, kdy se sám Nejvyšší Pán inkarnuje na Zemi, tak musím obdržet Jeho darśan a vidět Jej.“ Nejprve se rozhodoval:

„Dobře, když půjdu tak, jak jsem, každý mě pozná.“ Bylo by jasné, že pán Śiva opustil Kailāś a přišel obdržet darśan Pána Kṛṣṇy. Tak na sebe vzal podobu brāhmaṇa. Ale neměl z toho moc dobrý pocit a řekl si: „On je Nejvyšší Pán a ví, kdo jsem. Půjdu tedy a uctím Jej tak, jak jsem, tak, jak vypadám.“

A tak se objevil před dveřmi Nandy a Yaśody a žádal o almužnu. Jak tak žádal o almužnu, přišla samozřejmě matka Yaśodā a řekla mu: „Dám ti rýži, dám ti cokoliv potřebuješ.“ Pán Śiva odpověděl: „Nechci nic. Má žena je Annapūrṇā, mám všeho dost. Víš, ona mne dostatečně sytí. Chci jen jediné, chci vidět tvého syna.“

Když tohle matka Yaśodā uslyšela, řekla mu: „To není možné. On je malý a nechci Ho brát ven.“ V hlavě jí běželo, kolik démonů přišlo a snažilo se její dítě zabít, ale díky Boží prozřetelnosti, no, ona nevěděla, že on je samotný Nejvyšší Pán, byl v pořádku. A tak pán Śiva znovu řekl: „Nechci nic, chci jen tvé dítě. Chci jen zahlédnout tvé dítě.“

Představte si někoho, kdo na vás tak moc naléhá. Řeknete mu ne a ta osoba, která má hada okolo krku a zacuchané vlasy, však víte, je celý bílý, pokrytý popelem po celém těle a takhle stojí před vámi – jsem si docela jistý, že byste mu nechtěli své dítě ukazovat. A tak přestože ji několikrát žádal, odmítla.

Ale víte, když má v sobě oddaný takovou dychtivost, takovou silnou touhu, ne po světě, ne po Māye, ale má v sobě silnou touhu vidět Pána, jak mu může být odmítnuto? Samozřejmě Pán je někdy velmi záludný. Rád zkouší své oddané, protože je rád, když je jim vším. Chtěl vyzkoušet dokonce pána Śivu: „Jak dlouho po mně budeš toužit? Naštveš se a odejdeš? Nebo budeš chtít jen mě bez ohledu na cokoliv?“

A poté pán Śiva řekl Yaśodě: „Matko, ty mi odmítáš darśan. Já tedy odcházím, ale ty mě ještě zavoláš.“

Ve chvíli, kdy pán Śiva odešel, malý Kṛṣṇa spustil neutuchající pláč. Vidíte, že i On může být poražen. Když k Němu někdo chová takovou oddanost, dokonce i Nejvyšší Pán, jakkoliv je svrchovaný, může být poražen takovou oddaností, jakou měl pán Śiva. A tak matka zkoušela všechno možné, ale malý Kṛṣṇa nepřestával plakat. Víte, stejně jak hluboce touží oddaný po Pánovi, také Pán hluboce touží po svém oddaném. Nejprve Pán řekl: „Dobře, vyzkouším si tě.“ A oddaný pak řekne: „Já si tě taky vyzkouším.“ Ale ne stejným způsobem, protože když vás zkouší Pán, stojí vždy při vás. Ale když má oddaný takovou touhu a řekne: „Dobrá, Ty jsi můj a víš to, budu hrát tu hru, kterou se mnou hraješ. Toužíš po mně a já po Tobě také toužím. Chceš mne držet dál od sebe? Dobře, půjdu tedy pryč.“

A stalo se, jak řekl matce Yaśodě: „Zavoláš mě.“ Snažila se, ale nic nepomáhalo. Byla tam jedna sakhī, jedna oddaná. Ve skutečnosti to byla sama Pārvatī v přestrojení za starou ženu jménem Lalitha. Přišla k matce Yaśodě a řekla jí: „Vzpomínáš si, jak jsem šla na poutní cestu na Kailāś? Vyprávěla jsem ti o tom velkém yogīnovi, kterého jsem potkala.“ Vidíte, je zvláštní, že Yaśodā vůbec nepoznala pána Śivu. Pán Śiva přišel se všemi svými atributy: s trojzubcem v ruce, zamotanými vlasy, s půlměsícem na hlavě, tak jak ho znáte, ale Yaśodā ho vůbec nepoznala. Nepoznala, že je před ní pán Śiva. Proč? Protože byla tak ponořená do mādhurya-bhāvy, do té sladkosti rodičovské lásky k dítěti, že pro ni bylo velmi těžké si uvědomit dokonce pána Śivu stojícího před ní. A tak když k ní Pārvatī v podobě Lalithy přišla a řekla: „Určitě jsi z domu nechala někoho odejít s prázdnýma rukama.“ Víte, v hinduistické tradici byste neměli nikoho, kdo přišel žádat o almužnu, nechat odejít s prázdnýma rukama. „Myslím, že tvé dítě ti tenhle prohřešek připomíná.“

A tak Yaśodā řekla: „Ano, byl tu jeden bābā.“ A popsala, jak vypadal. Poté samozřejmě matka Pārvatī šla hledat pána Śivu, který seděl na břehu Yamuny a čekal, až ho Pán zavolá.

Když pán Śiva konečně přišel, Yaśodā mu malého Kṛṣṇu podala. A v momentě, kdy jej Śiva uchopil, přestal Kṛṣṇa plakat. Začal si hrát, smát se a usmíval se na pána Śivu. Pro Yaśodu to byla velmi zvláštní podívaná. Potom si oddychla, a víte, myslela si, že tenhle sādhu dává Kṛṣṇovi požehnání. Samozřejmě, v očích matky byl stále miminko. Poté řekla sādhuovi, pánu Śivovi: „Nemůžeš jít domů s prázdnýma rukama, dám ti nějaké máslo.“ Pak si pán Śiva uvědomil: „Ano, Pārvatī chtěla také přijít, ale nemohla. Řekla mi, abych jí přinesl nějaké máslo z Vraje.“ A on řekl, že jí ho přinese. Ale Śiva byl v takové extázi po setkání s Pánem Kṛṣṇou, že nebyl v jeho mysli nikdo jiný než Kṛṣṇa. Víte, Kṛṣṇa tak moc miluje máslo, takže aniž by si to uvědomil, pán Śiva cestou na Kailāś všechno máslo snědl.

A tak když přišel domů, Pārvatī se ho zeptala: „Kde je mé máslo?“ V tu chvíli mu to došlo: „Ajaj!“ Dal jí hrnec a uvědomil si, že v něm není žádné máslo. A řekl: „Já ho snědl.“ Pārvatī se velmi rozčílila. Ale protože byl v hluboké extázi a neuvědomoval si, co dělá, milostivý Pán znovu naplnil hrnec, aby si i Pārvatī mohla užít tu blaženost.

Tak tohle je jen jeden příklad. A pak samozřejmě znáte příběh, jak se pán Śiva kvůli Mahā-rāsu přestrojil za gopī, ale jak by se mohl skrýt, když byl tak obrovský a svalnatý? Bylo to vidět, i když měl sárí! Tak přišel a Pán Kṛṣṇa ho přijmul. Dokonce Balarāma, jeho vlastní bratr, nebyl na Mahā-rās vpuštěn. Ale Śiva ano. Jaký je vztah mezi Pánem Kṛṣṇou a Śivou, víte? Jejich vztah představuje jednobodovou oddanost. Je to zaměření na to, že: „Pán je mi vším.“ Lidé říkají: „Ano, miluji tě Bože“ nebo „Ty jsi mé všechno.“ Ale není to pravda. To „všechno“, na co se zaměřujete, jsou jen věci, které jsou vám drahé. Ty milujete. Samozřejmě říkáte, že milujete Boha, protože se to tak říkává, ale taková intenzivní touha po Něm, jakou mají světci, to jak po Něm touží praví oddaní, to je to, co činí Pána pro Jeho oddané viditelného.

Paramahamsa Vishwananda