„Kdykoli pociťuješ:
únavu a vyčerpání,
stres v situaci, ve které máš odpor být,
odpor a nepřijetí,
málo životního prostoru,
nedostatek (lásky, zdraví, hojnosti)
negativní emoce a nervozitu,
bludný kruh,
že tě životní okolnosti setnou,
nadbytek myšlení,
snahu o kontrolu,
lpění na minulosti a udržení přítomnosti….
kdy je pro tebe těžké vidět svět i sebe z nadhledu….
Tehdy nehledej příčinu, řešení a problém tam, kde není.
Jen se zastav a uvědom si, že JSI ODPOJEN OD ZDROJE.
Že jsi to ty, kdo se od něj odpojil, nikoli on od tebe.
Že všechno, co se jeví jako bolest, utrpení, nedostatek a stres je jen odpojení od zdroje.
Že všechno, co je v odporu je jen odpojení od zdroje.
Že všechny emoce tě jen upozorňují na to, že jsi odpojen od zdroje.
Vnitřní vyhnání z ráje, je jen odpojení ze zdroje.
Stačí si jen uvědomit, že se to děje.
Už žádná analýza problému, života a kontrola.
Jen čisté uvědomění, právě nejsem ve svém středu.
Tečka.
Zdroj je vždy přítomný.
Do středu vede přímá cesta.
Uvědomíš si odpojení – jdeš přímo ke zdroji.
Tiché spočinutí ve vnitřním zdroji není euforie, není o stavu štěstí, je to spočinutí v klidu a míru v sobě, se sebou a s vědomím (nikoli myšlenkou), že všechno, CO JE… je v tom nejhlubším a nejlepším pořádku.“
PROPOJENÍ
Mnozí lidé, kteří za mnou přicházejí, se již od dětství cítí vnitřně sami, že tady byli ponecháni napospas
a není zde nikdo, kdo by jim skutečně rozuměl.
A tento pocit oddělenosti a niterného osamocení s nimi putuje životem.
A co s tím, když se sem narodím a tonu v bolestném pocitu osamocení i mezi lidmi?
Co s tím, pokud jsem odpojený/á?
Mohu přenést pozornost do svého jádra.
Do nejniternějšího prostoru v místě, kam ukazuji, když říkám já.
A začít kontaktovat v nejhlubším nitru sebe sama.
Když jen několik málo chvilek pobydu v tomto prostoru, když se do něj vpíjím, když se jím nadechuji,
když se jím stanu, přichází uvolnění, naplňování, blaženost, jasnost, slast …
Je zde přítomno inteligentní vědomí tepající živosti, je v něm propojení všeho, jednota.
Mohu se v něm pohybovat. Pokud zkoumám až kam mohu v tomto prostoru jít, jak z tohoto niterného prostoru
mohu tvořit, on se přirozeně rozšiřuje. Je to má skutečně komfortní zóna. Je to komforní zóna, prostor božství v sobě,
ze které nevystupuji a vyhradně v ní se pohybuji, tj. tvořím.
Zkus to na chvíli. Vpij se do místa, kam ukazuješ, když říkáš já.
Můžeš volně přecházet z vnitrního prostoru do vnějšího světa. A opět se vracet.
V tomto prostoru mizí zrcadlení. Není co a kdo by se komu zrcadlilo. Je zde jednota.
Plnost všeho, neomezený prostor neomezeného tvoření. Je v Tobě. V sobě ho nalezneš a v sobě zjistíš, že jsi tam vždy byl/a.
Existuje zde osamocenost? V tomto prostoru se oddělenost a osamělost rozpouští. Přichází uvědomění propojení se vším. Vše je inteligentní vědomí.
Prostor jádra je prostorem našeho domova, propojení, plnosti bez hranic, nekonečné moudrosti a nekonečných možností tvoření našeho světa, který žijeme.
Je to požehnání.
Přidat komentář