K zamyšlení

Moudrost nevědění

Moudrost neznamená vědět, ale být. Křesťanští mystikové nabádají hledače, aby se srdcem plným víry vstoupili do Oblaku nevědění. Moudré srdce nerozumí všemu – všemu rozumí srdce, jež umí tolerovat pravdu nevědění. V přítomnosti tajemství, když je srdce otevřené, vnímavé, plně při vědomí, procitá moudrost k životu. Z této prosté přítomnosti, empatie, lásky a zodpovědnosti se rodí vše dobré.

Jeden hinduistický učitel popisuje, jak v pokročilejším věku dospěl k tomu, že začal věřit ne ve vědomosti, ale v lásku.

„Musím se vzdát potřeby hodně vědět. To, co se můžeme dozvědět, je tak nicotné – a svatost kolem tak veliká! Nyní věřím v prostotu; v prostotu a lásku.“

Jeden súfijský mistr mi řekl:

„Na procesu duchovního otevírání se nás nejvíc překvapuje to, jak neočekávaně přichází. Celé roky jsem studoval posvátné texty, ale nikdy jsem nevěděl, co přijde dál. A přišly mocné prožitky; zaskočily mě nové možnosti, jež se skrývají za hranicí mého vědění a přesvědčení. Naučil jsem se, že prožitek nikdy neodpovídá tomu, jak si ho představujeme. Když tohle pochopíme, je to skutečná moudrost.“

Svatý Jan z Kříže přibližuje prožitek procesu, kdy se vzdáváme teritoria já a začínáme věřit v bezpodstatnost takto: „Pokud si chce být člověk jistý cestou, po níž jde, musí zavřít oči a vykročit do tmy.“

Moudrost není jen informace: je to trvalá přítomnost a intuitivní, vnímavé otevření těla a srdce.  Naučíme-li se této moudrosti, tělo strachu ztratí na síle a naše srdce dojde spočinutí. Moudrost, stejně jako láska, nepotřebuje vysvětlení. Přináší nám harmonii a vyrovnanost – jako tao. Chápeme již, jak mohl zenový básník Rjókan odpovědět na otázky návštěvníků týkající se osvícení a toho, jaké povahy je dobro a zlo, následovně: „Jako odpověď vám mohu nabídnout jedině poklid své poustevny.“

Z knihy Po extázi prádelna, Jack Kornfield