K zamyšlení

„Učiteli, ve světě se dějí hrozné věci a já nevím, co mám dělat. Je mi smutno. Nevím, jak pomoci. Nechci zavírat nad tím oči a možná se cítím i provinile, že se mám dobře, když ostatní se mají velmi špatně.“ Řekl jsem mu.

Mistr odpověděl: „Když jdeš spát, zhasneš všechna světla. Ale rozsvítíš to světlo ve svém pokoji. Už nejsi v kuchyni. Už nejsi na dvoře se psy. Jsi ve své ložnici, kde ti nyní náleží být. A přesně tam rozsvítíš světlo, abys nebyl po tmě. Tak to přesně chodí i ve světě. Pokud je válka, ale ty tam nejsi, protože ti nenáleží tam nyní být. A tam, kde jsi, rozsviť své světlo.

Pokud máte co sdílet, sdílejte.

Pokud máte něco cenného, čím byste mohli přispět světu, udělejte to.

Pokud jste moudří a víte, jak poradit, dávejte rady.

Pokud jsi hezká a je tam spousta ošklivých věcí, buď ještě hezčí.

Buďte součástí krásy života.

Světlo se rozsvěcuje, protože na Zemi jsou pouště a moře.

Kdybys byl součástí vody, proč by tě sužovala poušť?

Kdybys byl pouští, proč by tě sužovaly vody?

Každý je tam, kam patří, kde mu nyní náleží.

Říkej tomu karma, osud nebo poslání.

Jestli vesmír něco nemá, je to nespravedlnost. Neexistuje.

Všechno je perfektní.

Pokud tam nejsi, protože tam nemáš být.

Ne každý umírá ve válce. A kde není válka, tam právě umírají lidé.

Umírá ten, kdo má zemřít. Žije ten, kdo má žít.

Proč se cítit provinile? Nebo jsi to ty, kdo rozhoduješ o tom, kdo bude žít nebo kdo zemře?

Jaká je tvá zodpovědnost? Prostě jen naplň to své. Proto jsi přišel. A proto jsi tam, kde jsi.

Rozsviť své světlo! Buď součástí světla, ne problému.“ – ŘEKL UČITEL.

SVĚT, KDYŽ JE PO TMĚ, POTŘEBUJE VÍCE ROZSVÍCENÝCH SVĚTEL.

JÁ JSEM SVĚTLO, KTERÉ ROZSVĚCUJE SVĚT.

– autor neznámý – překlad Edita Lemiana Santiago