Naslouchat svátosti…

„Možná
že na chvíli
pisálci přestanou ťukat do kláves
a kola se přestanou točit
počítače přestanou počítat
a ticho se snese na město.
Na okamžik, v té nehybnosti,
bude možné zaslechnout
zvonění z nebeských sfér
zatímco země visí připravená
v křišťálové tmě, a pak
se s grácií
nakloní.
Budiž tato chvíle okamžikem
kdy nasloucháme svátosti, a
odhalíme nádheru života.

Oněmělí krásou
si vzpomeneme na to, kdo jsme a proč jsme tady.
Tolik nevysvětlitelných tajemství.
Nejsme sami.
Vesmírem hýbe divoké ONO,
jehož gesta vychylují zemskou osu
směrem k lásce.
V té nekonečné tmě
se vše točí radostí.
Vesmír nás objímá.
Jsme chyceni v hvězdné síti,
chováni a kolébáni v jejím objetí,
konejšeni svatou nocí,
děti vesmíru.
Budiž tato chvíle okamžikem,
kdy se probudíme k životu,
tak, jako se jaro probouzí, v okamžiku
zimního slunovratu…“

~ REBECCA PARKER

Překlad: Kateřina Grofová

Zdroj: Na konci dechu


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *