Aktuálně na nebi…
Dnešní úplněk je ten z říše splněných snů. Ne ani tak díky polaritě slunečního Blížence a lunárního Střelce, ale díky Venuši, která právě docupitala k Jupiteru a oba dva vytváří krásný sextil na Neptun. Kdybych byl Mocným a Vlivným, pak bych na tento den astrologicky naplánoval například uzavření mírové smlouvy mezi Izraelem a Palestinou nebo mezi Ruskem a Ukrajinou. Ať se ale stane cokoliv, bude to mít poměrně zajímavé důsledky, které se ale nemusí na první pohled hned projevit. Přece jen, Neptun není úplně prvoplánová planeta.
Když se setká Venuše s Jupiterem, v tradiční astrologii to znamená Velké štěstí. Když je to navíc v příjemném a radostném Býku, je to ještě o to víc zdůrazněné. Já na tyhle huráslávaakce moc nejsem, od přírody jsem zkoumavý a skeptický, i když otevřený, na mě to je trochu moc prvoplánové. A určitě to nefunguje tak, že by pečení holubi sami padali do úst. Velké štěstí v mém pojetí znamená něco docela prostého. Že se nesabotujeme, neházíme si klacky pod nohy, prostě se přijímáme takoví, jací jsme, dokážeme se ocenit, dokážeme vidět všechny svoje přednosti a ani si na nich neulítáváme, ani je zbytečně neshazujeme a nerelativizujeme se slovy, že to nic není. Je to radost, která ale není žádná megahyperhuráeuforie, je to vlastně docela tichá a prostá radost, radost ze samého bytí, ocenění prostých věcí, že můžu zakoušet hmotné prožitky, že můžu cítit, vnímat, je to i nadrženost, která není omezená jen sexualitou, protože to je nadrženost na život. Je to o tom, že když nám život nabízí radosti, tak si je s chutí vezmeme a neděláme ze sebe svatoušky ani si nehrajeme na nějaké odpírače, kteří jsou díky tomu „lepší“.
Býk je super znamení, ale právě to zaseknutí se na posuzování „horší“ a „lepší“ je jeho největší nebezpečí. Přitom stačí úplně prosté: „mě to tak chutná/vyhovuje/je mi to příjemné“. Není třeba se starat, že to mají ostatní jinak, a už vůbec není potřeba jim cokoliv rozmlouvat.
Když si odmyslíme Venuši, která je beztak v Býku doma, pak vidíme, že Jupiter tvoří sextil s Neptunem, což je ve své podstatě i duchovní aspekt, minimálně v tom, že začíná otevírat určitý stav vědomí, který nebyl na první pohled patrný. Je krásné, jak je to paradoxní: největšího pokroku dosáhneme nikoliv tím, že se nad hmotu povzneseme, odmítneme jí nebo ji prohlásíme za překonanou, ale právě naopak: ponoříme se do ní celí, přestaneme s ní bojovat a vzdorovat. Koneckonců, stále ještě jsme bytosti, které mají hmotné tělo. A skrze tělo a jeho poznatky zakoušíme ty nejzásadnější, i duchovní, prožitky.
Všem nám tudíž přeji, ať objevíme tu svou vlastní radost, štěstí, naplnění, a ať se jí nebojíme. Zasloužíme si jí.
Foto: shutterstock_701504335, Neptun
Přidat komentář