K zamyšlení
“Když tančíš do svého vlastního rytmu, lidé ti nemusí rozumět, nemusí tě mít rádi, nebo tě dokonce nenávidět…
Ale většinou si budou přát, aby měli odvahu udělat totéž….“
„Ve velké symfonii života jsme všichni jedinečnými nástroji, které hrají své vlastní melodie. Když se odvážíme tančit podle vlastního rytmu, přijímáme rytmus své duše a harmonii své pravé podstaty.
Jako divoká květina kvetoucí na rozlehlé louce lidstva stojíme vysoko a naše okvětní lístky se pohupují ve vánku individuality. Naše krása se neměří názory druhých, ale autenticitou našeho růstu.
Když se točíme v rytmu vlastních bubnů, stáváme se kaleidoskopem rozmanitosti, oslavou lidské zkušenosti ve všech jejích podobách. Jsme listy na stromě života, každý jedinečný, ale přesto spojený se stejnými kořeny.
V tomto velkolepém tanci duality přijímáme jak jednotu našeho společného lidství, tak vzácnost našich individuálních duší. Jsme kapkami v oceánu existence, z nichž každá je odrazem téhož božského světla.
Když zpíváme své vlastní písně, stáváme se melodií lásky, harmonií, která rezonuje hluboko v srdcích všech, kdo nás obklopují. Jsme připomínkou toho, že každá duše je vzácná, každé srdce je neocenitelné a každý život je jedinečným mistrovským dílem.
Tančeme tedy v rytmu vlastního srdce, každým krokem, každým pohybem a každým nádechem. Oslavujme krásu našich odlišností a jednotu našeho sdíleného lidství. Přijměme paradox naší individuality a jednoty s Matkou přírodou.
Nakonec nás totiž nedefinují názory druhých, ale odvaha být sami sebou, odvaha tančit do vlastního rytmu rytmu a zpívat svou píseň. Jsme dost, takoví, jací jsme, divoké květy na louce života, vzácné a neocenitelné.“
Když se točíme v rytmu vlastních bubnů, stáváme se kaleidoskopem rozmanitosti, oslavou lidské zkušenosti ve všech jejích podobách. Jsme listy na stromě života, každý jedinečný, ale přesto spojený se stejnými kořeny.
V tomto velkolepém tanci duality přijímáme jak jednotu našeho společného lidství, tak vzácnost našich individuálních duší. Jsme kapkami v oceánu existence, z nichž každá je odrazem téhož božského světla.
Když zpíváme své vlastní písně, stáváme se melodií lásky, harmonií, která rezonuje hluboko v srdcích všech, kdo nás obklopují. Jsme připomínkou toho, že každá duše je vzácná, každé srdce je neocenitelné a každý život je jedinečným mistrovským dílem.
Tančeme tedy v rytmu vlastního srdce, každým krokem, každým pohybem a každým nádechem. Oslavujme krásu našich odlišností a jednotu našeho sdíleného lidství. Přijměme paradox naší individuality a jednoty s Matkou přírodou.
Nakonec nás totiž nedefinují názory druhých, ale odvaha být sami sebou, odvaha tančit do vlastního rytmu rytmu a zpívat svou píseň. Jsme dost, takoví, jací jsme, divoké květy na louce života, vzácné a neocenitelné.“
Sherry Gorrow King Ripepi
Přidat komentář