Cenná doba zralosti
„Počítal jsem své roky a uvědomil jsem si, že mám méně času na život, než jsem žil dosud.
Připadám si jako to dítě, které vyhrálo balíček bonbónů: první snědlo s chutí, ale když zjistilo, že jich zbylo málo, začalo si na nich intenzivně pochutnávat.
Už nemám čas na nekonečné porady, kde se probírají stanovy, pravidla, postupy a vnitřní předpisy, protože vím, že se tím ničeho nedosáhne.
Už nemám čas podporovat absurdní lidi, kteří navzdory svému chronologickému věku ještě nedospěli.
Můj čas je příliš krátký: chci esenci.
Moje duše má naspěch.
V balíčku už moc sladkostí nemám.
Chci žít vedle lidí, kterým lidství není cizí;
kteří se umí smát svým chybám a neholedbají se svými vlastními triumfy a umí převzít odpovědnost za své činy.
Tak je hájena lidská důstojnost a směřujeme k pravdě a poctivosti.
Je to to podstatné, kvůli čemu stojí život za to.
Chci se obklopovat lidmi, kteří se umí dotknout srdcí;
lidmi, které tvrdé rány života naučily růst skrze jemné doteky duše.
Ano, spěchám; spěchám žít s intenzitou, kterou může dát jen zralost.
Nehodlám plýtvat zbývajícími sladkostmi.
Jsem si jistý, že budou vynikající, mnohem chutnější než ty, které jsem snědl doposud.
Mým cílem je dojít do konce spokojený
a v míru se svými blízkými
a svým svědomím.
Máme dva životy.
A ten druhý začíná, když si uvědomíme, že máte jen jeden.“
Mário Raul de Morais Andrade (9. října 1893 – 25. února 1945)
Brazilský básník, prozaik, muzikolog, historik umění a kritik, fotograf
Přidat komentář