K zamyšlení

NEHODY, NEMOCI, ÚRAZY, PÁDY… PROČ SE NÁM DĚJÍ?

Každý jsme v životě zaznamenali pády, podvrtnutí, zlomeniny i různé nehody, ale i opakované zdravotní komplikace… Nicméně stále ale zůstává nepochopeno, proč se nám to vlastně děje a už vůbec nerozumíme tomu, proč se nám to opakuje… Ale za vším hledejme naši hlavu a naše myšlení, naši neústupnost a tvrdohlavost, které stále určují tempo našeho života a čím víc je naše hlava a myšlení přetížené, čím více jsme pod napětím a emočním stresem… A tím častěji ztrácíme pozornost a vnímavost života i okolního světa, protože jsme natolik zahlceni zcela neopodstatněnými malichernostmi a zbytečnostmi, ale také vlastními vytvářeným problémy, kde jsme přehnaně netrpěliví, ukvapení a unáhlení, čímž ztrácíme oporu sebe samých a rovněž postrádáme životní harmonii… Jsme uvíznutí ve stresu, spěchu a neustálém tlaku a místo toho, abychom pozornost soustředili na sebe samotné, naučili se odpočívat, víc relaxovat, jedeme stále stejně rychlým a hektickým tempem, víc a víc se tím necháváme pohlcovat, ale stále si namlouváme, že je vlastně všechno v pořádku, aniž bychom alespoň na chvíli zpomalili a docílili zkldinění… Jak se říká „Nehoda není náhoda“ a slouží nejen k tomu abychom ve svém hektickém životním tempu zastavili, ale také aby nás vyhodila z našich vyjetých kolejí a přinesla změnu, protože právě nehody, úrazy, ale i nečekané migrény, zablokovanost zad a páteře mají své opodstatnění… Všechny tyto aspekty ale mají za cíl jediné… Přestat dělat to, co děláme stále dokola a stejně špatným způsobem… Přestat přetěžovat myšlenky tím, co budeme dělat zítra a pozítří, když ještě neskončil ani dnešní den a rovněž začít svou pozornost směřovat k tomu, co je podstatné a co skutečně potřebujeme… Jenže… Jsou lidé a jsou lidé… Lidé, kteří díky nehodám úrazům, opakovaným chronickým obtížím, nemocem nebo pádům, které končí v péči lékařů může dojít, co v životě stále dělají stejně špatně a opakují stejné chyby a rovněž, co by v tom měli změnit a měnit to začnou… Ale jsou lidé, kteří to vnímají stále stejným způsobem a v momentě opuštění nemocnice nebo domácí péče se opět rychle navrátí do původních vyjetých kolejí, aniž by si uvědomili, že mají něco zásadního ve svém zkostnatělém a pokřiveném myšlení a tudíž ve svých životech změnit… Neuvědomují si, co dělají špatně a viní druhé, že jim nehodu nebo úraz způsobili nebo že mají podíl viny na tom, jak dopadli a co se jim stalo… Ve výsledku je to volání duše o pomoc, protože my sami jako lidé si pomoci nedokážeme, nechceme se hnout z místa, ale stejně tak nás svazuje nejistota se s problémy a starostmi podělit a to opět ze strachu z reakcí, posměšků a dehonestování druhými… Nehoda a úraz je vlastně rychle nastupivší nemoc, abychom hledali příčinu, protože už ne-můžeme dál jít takovým tempem a nebo naopak jít z pozice silného podvědomého strachu… Bohužel valná většina lidí vnímá jen důsledek a po příčině nepátrá… Kde a v čem jsme se šprajcli a zablokovali, nechtít z toho slevit, ale také upozornění na to, co stále odmítáme přijmout, protože přesně to, co nechceme přijmout a s čím se nechceme ztotožnit je tím, co nás blokuje v našem vývoji i životní cestě… Z duchovního pohledu a příčiny pochází víc než ze 75 % zdravotních potíží a problémů z našeho způsobu myšlení… Zbylých 25 % je náš stal života a jídelníček… Stejně tak je to ale cílený zásah Vesmíru, který dohlíží na naše životy a odvíjí se to od těch nejmenších znamení a varovných signálů v podobě odřenin, menších řezných ran, boulí apod… Když to neakceptujeme a nezastavíme se, Vesmír trochu přitvrdí… Ťuknete auto, spadnete ze schodů, v přírodě zakopnete a poraníte si koleno nebo si narazíte prst o postel či stolek apod… Opět je to znamení Vesmíru „zpomal a zastav se!“ Když ani toto nechceme pochopit a stále si jedeme to svoje, přijde ještě razantnější nehoda, tak jak se to stalo mě, a kdy jsem prožil těžkou autonehodu v roce 2002, jako zázrakem jen s kontuzí celé levé strany, ale s prožitou klinickou smrtí… Nicméně pokud ani v tomto případě člověk nerespektuje to, co se mu snaží Vesmír sdělit, přijde nejtěžší forma v podobě nevyléčitelných nemocí, amputací, ochrnutí a trvalých následků, což je poslední možný zásah, abychom si uvědomili stále stejné opakující se chyby a způsob života, který nechceme změnit, protože nám chybí vůle, sebevědomí a sebejistota a víc dáváme na druhé, než na to, kým jsme my sami uvnitř… V posledním krajním případě jde už dokonce o fyzickou smrt, kdy je duše povolána zpět domů, protože její zatížení je tak silné, že nedokáže pozemský život plně zvládat a stále víc a víc se noří do jeho bahna, namísto toho, aby se snažila najít cestu vzhůru a odrazit se ode dna… Jakoukoliv možnou pomocí… Cokoliv, co v životě ignorujeme, přehlížíme a nechceme tomu z pozice našeho myšlení věnovat pozornost a už vůbec tomu věřit, nás nakonec vždy zastaví, ale pouze z toho důvodu, abychom přehodnotili své zatvrzelé chování, egoismus, manipulaci, faleš a neupřímnost ať už k sobě nebo druhým, ale také náš příliš hektický způsob žití, kterému podřizujeme všechno, včetně naše křehkého zdraví a stále máme snahu se za něčím hnát, aniž bychom alespoň na chvíli zvolnili naše příliš rychlé životní tempo…