K zamyšlení

Čím se živíme, tím se sami stáváme. Uvědomujeme si dostatečně, jak a čím vším svou duši sytíme?

„Čteme časopisy, brouzdáme po internetu, prohlížíme si obrázky nebo posloucháme hudbu. Chceme být ve spojení s druhými a chceme být informováni. Chceme se bavit. To všechno jsou důvody, proč konzumujeme smyslovou potravu, avšak skutečný cíl v těchto okamžicích je často jen jeden: utéct od sebe sama a zakrýt nějaký svůj nepohodlný vnitřní pocit.“

Thich Nhat Hanh, Ticho

Zahlcuje-li se někdo zbytečnými informacemi, jeho duše bude plnou zbytečných myšlenek. Krmí-li svou duši povrchními věcmi, sám se stává povrchním. Uvědomme si, jak někdy u internetu nebo televize přesycujeme svou duši nepotřebným či dokonce nezdravým pokrmem. Právě metaforu jídla používá Jan od kříže, když radí: „Nesnažit se hledat něco nového, co slouží jen k uspokojování žádosti po vnějších věcech … (To) nepřináší prospěch, jako když člověk jí něco, aniž dosud strávil předcházející pokrm …, a vzniká (tak) nemoc.“

A vzpomeňme co učí sv. Alžběta učí: „Pokud se vnitřně ztiším, abych správným způsobem vnímal, smýšlel i mluvil, pak se má duše sytí Božím pokrmem skrze veškerou skutečnost, včetně mých činností a komunikací. Tak se může o to více sama stávat dobrem pro druhé, bude mít vždy znovu co nabídnout druhým.“

A jaké vjemy duši sytí léčivým a posilujícím způsobem? Jde o vnímání přírody i nejběžnějších skutečností kolem nás, jakými jsou světlo oblohy, stromoví, vánek, pevnost země pod našimi kroky, činnost našich rukou. Je důležité kladně vnímat blízkost a jedinečnost druhých osob. Je vhodné nořit se do tónů povznášející hudby, číst posvátné či hluboké texty. Je dobré těšit se z jedinečnosti přítomného okamžiku. Pro duši je blahodárné vnímat tělesný pokrm, oceňovat jej, vážit si jej (skrývá se v něm sluneční teplo, plodnost země, práce lidí…) vzdávat při něm díky Bohu, sdílet jej s druhými. Pro duši je uzdravující a naplňující vnímat v tom všem Boží přítomnost, jeho lásku.

Z knihy Vnitřní mlčení, David Peroutka