I ticho může promlouvat, i prázdno může mít smysl…

 

Známý a uznávaný autor duchovní a spirituální literatury Thomas Moore se v knize Výmluvnost ticha zamýšlí nad nečekanou a mnohdy paradoxní moudrostí prázdnoty.

Prázdnota, prázdno, nepřítomnost něčeho, to je fenomén, nad kterým se v běžném životě příliš často nepozastavujeme, a ještě mnohem méně často nad ním přemýšlíme jako o filozofickém či spirituálním problému. Thomas Moore ale právě to dělá: všímá si prázdnoty v nejrůznějších jejích podobách – ať už vyloženě materiální či čistě duchovní a přemítá o jejím místě v našem životě a o tom, co nám prázdnota může dát.

Na základě starých i moderních příběhů ukazuje nečekanou a mnohdy paradoxní moudrost prázdnoty. Prázdnota není nedostatkem, ale pozváním, které může být naším největším učitelem. Každodenní uvědomování si a oceňování její tiché přítomnosti v našem světě a v našich vlastních životech není útěkem od reality, ale otevřeností tomu, co ve skutečnosti může být tím nejsmysluplnějším a nejskutečnějším.

Kniha Výmluvnost ticha je knihou tradičních příběhů a myšlenek o prázdnotě: ty čerpá z nejrůznějších duchovních tradic i jiných pramenů (budhismu, súfismu, taoismu, křesťanství, lidových vyprávění, moderní literatury i autorových vlastních zážitků) a přemítá o jejich souvislosti s naší každodenností. Moore nevidí prázdno jako nějaký nedostatek, něco, co je potřeba za každou cenu co nejrychleji zaplnit, ale naopak, jako příležitost: jako způsob, jak být otevřený a bdělý a brát život vážně, avšak lehce. Obzvlášť v dnešním světě není prázdno populární: jakýkoliv náznak prázdnoty chce dnešní doba něčím vyplnit, ať už nevědomost informací nebo nedostatek materiálními statky.

Když zaplníte svůj život, nemůže se stát nic neočekávaného. Nemůžete objevovat nové věci a zažijete málo překvapení a zjevení. Jakmile se naučíte oceňovat prázdno jako pozitivní téma v každodenním životě, stanete se možná trochu jiným člověkem.

Ukázka z knihy:

Pryč

Jednoho letního dne jsem přišla na návštěvu,

mistr však byl pryč.

jen lotosový květ ve váze

střežil poustevnu,

jeho vůně

plnila místnost.“

Teišin

 

„Rjókan (1758 -1831) byl vážený japonský zenový básník a kaligraf. Když mu bylo šedesát osm, setkal se se zenovou mniškou Teišin, o čtyřicet mladší než on. Spřátelili se a v tvořivém dialogu dvou básníků si vyměňovali básně.

V našem textu Teišin přichází na návštěvu, avšak zjišťuje, že mistr je pryč. Vidí naaranžovanou květinu a cítí vůni, jež plní místnost. Jde o moment podobný tomu z evangelia, když Ježíšovi učedníci přicházejí po ukřižování hledat mistrovo tělo v jeho hrobě. Avšak hrob je prázdný. I zde je mistr pryč, a přece je místnost naplněna čímsi neviditelným, avšak vnímatelným. Pro oči je místnost prázdná, avšak pro nos tu určitě cosi je.

Některé věci mohou vypadat prázdné, avšak z jiného úhlu pohledu plné. Jeden rok se moje rodina chtěla uskrovnit a přestěhovat se do menšího domu u malého jezera v Nové Anglii. Moje žena a dcera prohlédly několik domů a pak mi ukázaly pár zajímavých. řekly: „Je ještě jeden, ale ten se nám nezdá. Vypadá jako staveniště a má plastové šindele a zábradlí.“ Přesto jsme se na něj jeli podívat. Uviděl jsem dobře postavený dům na krásném místě, potřeboval jen kosmetické úpravy. Nakonec jsme jej koupili, trochu popracovali na zahradě a udělali pár změn na budově. Ukázala se jeho plnost, a teď se z toho domu už léta těšíme. Byl prázdný a čekal na dokončení. Musíte vidět to, co vidět není. Mistr není doma, dům však je plný vůně, kterou zanechal. když jsem ten dům uviděl, cosi jsem ucítil.

Ten příběh je metaforou života. Prázdnota může být pozvání k zesílení intenzity života a radosti. Najdete si novou práci a zprvu vám to to připadá marné, ale pak vycítíte skryté klady. Pouhý pohled do očí může být matoucí. Další smysly vám mohou povědět víc: intuice, paměť, předvídavost, představivost.

Tato báseň vás může naučit, že ve chvíli, kdy se nám něco zdá prázdné, je dobré použít „nos“ a vyčenichat něco dobrého. Hledejte něco, co nikdo nevidí. věnujte pozornost neviditelnému.

Prázdnota nemusí být úplná. Možná je to jen skoro-prázdno. nebo něco, co prázdně vypadá, ale ve skutečnosti není. Postřehnutí prázdnoty je obvykle signálem, abychom zůstali tam, kde jsme, zkoumali a zvažovali možnosti. když nikdo není doma, může se stát, že ucítíme vůni květin.

Kdysi jsem velmi chtěl vidět mozaiku herma Trismegista, vzácný a často reprodukovaný obraz v katedrále v italské Sieně. Předpokládal jsem, že se už do Sieny nikdy v životě nepodívám. V den, kdy jsem katedrálu navštívil, byla mozaika zakrytá, aby působením slunečního svitu nevybledla. Odkrýt ji nebylo možné. Avšak cestou ke katedrále jsem na druhé straně náměstí objevil starodávné podzemní a velmi originální muzeum, které prezentovalo s mnohem větší působivostí právě ono tajemství, jež jsem doufal zahlédnout v katedrále. někdy, když se nikdo neobjeví, nebo když je místo v daný den zavřené, je to znamení, abychom použili nos, větřili možnosti a snad i zjistili, že se naše tužby splnili.“

…mějte také v srdci pár prázdných židlí, aby kolemjdoucí měli kam si sednout a mohli být srdečně uvítáni. Ponechte si také prázdné místo ve své hlavě, abyste mohli přijmout novou myšlenku, až se objeví. Buďte prázdní, aby se mohl dít život.