K zamyšlení

„Naučte se oceňovat to, co máte, dokud je to součástí vašeho života. Jakmile je to pryč, nemá smysl litovat. Lidé si často neváží jeden druhého, nemají se dostatečně rádi, nezajímají se o druhé, nejsou vděční za lidi a věci, kterými je Bhagavan nyní požehnal. Když člověk navždy odejde, jakmile pominul čas někoho milovat, když věci, které tu kdysi byly, už nejsou, jaký pak má smysl tesknit po nich a litovat? Lidé si uvědomí, jak byl někdo vzácný, až když už tu není. Když osud tohoto života dospěl ke konci a cesty se od sebe vzdálily, pak člověk lituje této ztráty, mrzí ho, že byl malicherný, lituje, že nemiloval naplno z čistého a ryzího srdce, lituje, že si toho člověka nevážil s hlubokým vědomím, že tu nebude navždy.

Tolik lidí žije tak přelétavým a povrchním způsobem. Jen si stěžují na současnost, litují minulosti a dělají si starosti o budoucnost. K čemu to je? Kdy se naučíte plně se radovat z přítomného okamžiku, jako by byl váš poslední? Neboť jednoho dne takový okamžik přijde, všechny osudy, vztahy a vazby z tohoto života budou ukončeny a nastane poslední rozloučení. Co budete dělat pak? Jak na tom bude vaše srdce? Budete naplněni klidem s vědomím, že jste milovali celou svou bytostí a nikde jste nezanechali ani stopu lítosti? Nebo se budete zdráhat setkat se se smrtí a nebudete schopni v klidu přijmout, že je na čase se posunout dál?

Važte si toho, co máte nyní, protože to nebude trvat věčně. Milujte ty, kteří jsou teď s vámi, a dopřejte si mír ve svém srdci a mysli. Najděte způsob, jak vyřešit zádrhele ve vašem životě, a vytvořte z něj nádhernou mozaiku lásky a štěstí, zářivý maják naděje a světla pro všechny, dokud žijete a také pro dobu, až už tu nebudete. Odkaz vaší lásky bude žít věčně. Neztrácejte ani okamžik něčím méně důležitým. Probuďte se a otevřete svoji mysl nadčasovému a trvalému učení satgurua – bezpodmínečné prémě.“