Trocha poesie…

Tak jako vadne každý květ

a všechna mladistvost ustoupí stáří,

tak kvete každý stupeň žití

i všechna moudrost,

také každá cnost

nikoli věčně, vždy jen ve svůj čas.

Při každé výzvě života

pak srdce musí býti

ochotno loučit se, odejít

a opět začít znova,

vzmužit se, netruchlit a zas

do nových a jiných vazeb jít.

Vždyť každý počátek

své kouzlo v sobě chová

a to nás chrání a pomáhá nám žít.

Života prostory všemi zvesela ať jdem,

na žádném nelze jak na domově lpět,

duch světa nechce poutat nás

a tísnit, vracet zpět,

chce šíř nám dát a pozvedat nás

stupeň za stupněm.

Sotva jsme v útulnosti někde zdomácněli,

že ochabnem, hned hrozí nebezpečí,

kdo dále na pouť žitím rozhodne-li

se vyrazit,

jen ten se vyrve ze mdlého zvyku křeči.

I hodina smrti možná, Bůh sám suď,

nás vyšle omládlé vstříc novým končinám,

konce mít nebude života výzva k nám…

Nuž, srdce, rozluč se

a zdrávo buď.

~ Hermann Hesse

Stránky