K zamyšlení

„Velmi pravděpodobně je pro většinu z nás podstatně obtížnější skutečně opustit Staré nežli se otevřít Novému. Ačkoli Nové je ještě neznámé, je lákavé a můžeme cítit, že je i podporující. Navíc všechny duše následují hlubinné učení a kvůli tomu jsme právě nyní přišli na Zemi.

Ale jak opustit Staré, abychom se vůbec mohli otevřít Novému? Staré systémy a struktury nás tak pevně svírají, že nás vůbec nenechají vidět Nové. Umrtvují naše vnitřní senzory, zaměstnávají nás všemožnými zbytečnostmi, rozostřují naše pocity a vjemy, izolují nás víc a víc od stejně smýšlejících – to všechno, aby nás i nadále udrželi ve starém světě. Už nestačí být jen přítomní a bdělí, nyní potřebujeme něco na způsob poplašného zařízení, abychom byli s to dále následovat své vnitřní rozhodnutí pro Nové.

…Je naprosto jisté, že to nebude snadný úkol, protože jsme byli roky a desetiletí vskutku drženi a vlečeni tímto systémem, jenž nyní čím dál více přechází do rukou temných sil. Byli jsme jím krmeni a zaštiťováni a sami jsme aktivně tento svět spoluvytvářeli a budovali. Ovšem měli bychom si vyjasnit, že už to není onen starý svět, který si tak dobře pamatujeme. Právě prochází drastickými změnami, protože v rámci normálního a přirozeného umírání ztratil svoji sílu a stále více upadá do rukou zpátečnických sil.

Staré umírá a mělo by být ponecháno procesu svého rozkladu tak, aby se mohlo vyživovat Nové. Místo toho je jeho umírání zpátečnickými silami takříkajíc uměle prodlužováno, protože ty jej chtějí v tomto stavu i nadále využívat ke svým cílům. Tím je zadržováno také Nové, protože mu schází živiny.

…Dříve nebo později se budou muset zpátečnické síly, které ten starý svět svévolně okupovaly, opět podřídit přirozeným zákonům, čímž ztratí svoji moc…

Je na lidstvu, aby vykonalo tento rozhodující krok oddělení a z této kritické situace se vysvobodilo.“

Umění milovat a umění umírat a znovu se narodit – stále se jako lidstvo učíme…