K zamyšlení
Věky se vrší a drtí čas na zrníčka písku v přesýpacích hodinách, kterými otáčí život. Narodíte se a po pár letech zjistíte, že máte cosi najít, že máte nutkavou potřebu hledat, objevovat, a vlastně nevíte co. Nemáte v rukou nic, a přesto právě tam cosi je. V té prázdnotě, se kterou večer uléháte, a do které se probouzíte. Sledujete děj kolem sebe a i když máte své sny, vše je vám cizí. Nechcete se toho dotknout, protože vás to zraní. Občas si kladete otázku, jestli jste to vy, nebo svět kolem vás, kde je chyba? A přesto máte jednu jistotu, že hodiny času se stále otáčí.
Poznání je jako tajemná krajina, kde kdykoliv se zastavíte, zdá se, že právě zde se nachází odpověď, ale sotva uděláte pár kroků, objeví se nový obraz a opět se zdá, že to je to místo. Je to řada zastavení a touhy spatřit, co se skrývá za dalším krokem. To nejdůležitější je na své cestě objevit pevný bod. Jakési kořeny, ze kterých může vyrůst pravda. Ale jedny kořeny drží dub, jiné smrk, jiné lípu. A tak pokaždé, kdykoliv se pokusíte kořeny spojit, vznikne problém. Jednou vám dojde, že kořeny drží země. Ale i ta je vrtkavá. Není zde jen pevná půda, ale bažiny, pouště, řeky, moře.
Jedna moudrost říká, že jako dítě spatříte obraz, ke kterému máte dojít. Je to kruh, ve kterém se vám v paměti otiskne první i poslední bod. A mezi tím zažijete cestu, díky které pochopíte, co tyto body spojuje. Je to hledání vnitřní moudrosti, která nás má osvobodit z pout, kterými ubližujeme sami sobě. Je to osvobození se od představy, že to co jsem, je konečný stav toho, co mohu zažít. Je to objevení své vlastní nekonečnosti. A čím více s tím bojujeme, čím více se snažíme žít to, co jsme v daný okamžik, tím více narážíme, protože to chce každý.
Proto je tak úžasné a výjimečné zažít to spojení, kdy si uvědomíte, co bylo na začátku, a co je na na konci a jaký smysl dává to vše, co je mezi tím. Teď si říkám, kolik člověk musel spatřit obrazů, než si uvědomil, na co se dívá? Nejspíš miliony a pokaždé, i když v nich byla odpověď, musel najít další, protože i to je kruh. Pokud máte vidět, musíte vědět, co máte vidět a teprve pak to můžete najít ve všem, kde to je. Dokud jen hledáte cosi, vaše oči jsou slepé. Spojit kruh, je velká výzva našeho života. A to i tehdy, když tím kruhem vlastně nejste vy, ale moudrost dávných věků.
Až teď vím, že nic nebylo skryto, ale bylo uspáno. Stejně tak jako strom v zimě stahuje mízu do kořenů, ale stále zůstává na svém místě, stejně tak se před námi skrylo naše nejvyšší poznání a to na tisíce let. Stále tu bylo, ale nikdo nevěděl, kde to je a co to je. A proto je nejvyšší čas vynést tuto moudrost na světlo, jako nejmocnější zbraň proti temnu. Pravdu.
Přidat komentář