Aktuálně na nebi…

Slunce včera vstoupilo do Ryb a ukázalo tak, že je před námi poslední část astrologického roku. Je konec všem snahám, teď už nic nenaženeme, zbývá jen čekat…jediné, co se po nás v tomto měsíci chce, je podívat se zpět, co jsme za ten rok dokázali, a všechny vědomosti, dovednosti, zážitky, prožitky, zvyky i strachy jednou provždy pustit. Odevzdat je Vesmíru. Ryby jsou onen poslední výdech, vědomí toho, že ve skutečnosti nic z toho, o čem si myslíme, že držíme nebo máme, není naše…je nám to jen propůjčeno. Jsme jako vlna, která se navrací zpátky do oceánu. Můžeme vzdorovat, můžeme si myslet, že nám to náleží…ale nakonec se rozpustí i naše identita, naše pracně zbudované ego… V tuto dobu je důležité uklonit se všemu, co je větší. Připustit, že tu jsou síly, na něž naše malé egíčko zkrátka nemá. Odevzdání se a vzdání se, si jsou docela podobné, ale jen jednu věc z toho můžeme udělat vědomě. Odevzdáváme se, ale nic neztrácíme, protože víme, že to, co je před námi, je mnohem větší…najednou víme, že ve skutečnosti toho mnohem víc získáme. V jistém smyslu je to i náboženská, nebo lépe řečeno mystická záležitost. Mystické záležitosti mimochodem ve svých životech potřebujeme v mnohem větší míře, než by se nám zdálo…bohužel současná úroveň populace se dostává maximálně k tomu, že to hledá v různých náhražkách, jako je alkohol, drogy, vztahy, sex, moc…všechno je to ale o jednom principu: podlehnutí něčemu. To, že najednou nemám kontrolu. Nemusím. Je to tak osvobozující, že je najednou cosi vyššího, co nám nějakým způsobem řídí naše kroky…bohužel to je jen zdánlivě vyšší. To skutečně vyšší totiž v určitém slova smyslu nebojuje proti nám, nesnaží se nás to zničit, ale naopak povznést, naplnit náš potenciál. I náboženství v jeho pozitivní formě to tak vnímá, Bůh je vlastně náš jakýsi rodič, který nás učí, povznáší, pomáhá a vychovává skrze zkušenosti.

Na obloze se nám ukazuje další zajímavý jev, další energie v této době dospěly k vrcholu, Jupiter v Rybách, ve svém znamení, utvořil sextil na Uran. S Jupiterem v Rybách už máme pár měsíců nějakou tu zkušenost, toto provázání s Uranem nám nyní ukazuje na potřebu důvěry v to, co nás přesahuje, co je jaksi „za rohem“, co ještě nepatří do naší zkušenosti. Něco bude v dohledné době dosti jinak, bezpochyby zajímavě a mnohem širší a podnětné, než jak by se to nyní mohlo zdát. Připusťme na chvíli možnost, že toho o životě ve skutečnosti mnoho nevíme. Připusťme, že naše schopnost uvažovat, docházet k nějakým rádoby racionálním závěrům, je vlastně docela primitivní. Připusťme, že ve svých životech dáváme velmi malý prostor tomu, co se nedá změřit, zvážit, definovat, ale co je přitom stejně tak reálné. Bojíme se smrti, neznáma, nemáme rádi změny. a navzdory tomu, co si o sobě myslíme, jsme jen o trochu chytřejší opice. Co kdybychom začali poslouchat i jiné lidi? Jiné bytosti? Planetu? Co kdybychom přestali být hluší, vyndali hlavu odkudsi…a uvědomili si, že nikdo normální nechce ani válku, ani konfrontaci? Co kdybychom připustili, že současné státy a současné nastavení společnosti v lidech spíše zabíjí lidskost, než že by ji podporovalo? A hlavně…když tedy už víme, jak ne, co kdybychom začali pomalu přemýšlet, jak teda ano?

Zdroj: Horoskopy nad šálkem čaje