K zamyšlení
CO JE TO DUŠE?
Existuje jedna nádherná báseň o prachu. Prach jednou řekl, při pohledu na mocný svět: „Chtěl bych zažít tento svět. Rád bych zažil ty nádherné hory, vítr. Chtěl bych zažít oblohu, moře a vše ostatní.“ A tak se začal modlit k Bohu: „Ó, Bože, prosím, dovol mi to vše zažít.“ Bůh byl milostivý. Proto řekl: „Dobře.“ Rozproudil vítr, který zdvihl prach ze země a ten začal stoupat až k obloze a byl velice šťastný. Jeho touha se naplnila. Prach letěl přes hory do lesů, všude. Ale když se vznášel již dlouho, řekl: „Chci jít zpět domů. Ale jak? Teď, když mám tolik zážitků, kde bych měl být? Chci se vrátit domů. Jak se dostanu zpět domů? Nevím.“ Prach se začal okamžitě modlit. Protože čím více máte zážitků a zkušeností, čím intenzivněji jste zažili svět nebo jste zažili vše ostatní, tím těžší se stává modlitba.
Prach se tedy modlil a modlil. Bůh konečně odpověděl: „Dobře, co chceš?“ A prach řekl: „Chci jít zpět domů. Chci být opět tím malým prachem, kterým jsem byl.“ Bůh odpověděl: „Nejsi snad šťastný? Chtěl jsi splnit všechny své touhy. Chtěl jsi letět k obloze. Chtěl jsi být na horách, v lesích.“ A on řekl: „Ano, ale teď se cítím unavený.“ Chci být znovu tím malým prachem. Tím, co opravdu jsem.“ Bhagavan mu tedy požehnal. Když byl nyní opět v tomto stavu prachu, byl šťastný. Byl vyrovnaný a klidný. Neměl žádné očekávání. Nebyl ničím, pouze sám sebou. Byl velice šťastný, že je tím, čím je.
A nakonec ho Bůh požehnal semeny. Padla do prachu. Napršelo na ně. Semena vyklíčila a vyrostla. Prach zmizel.
Prach. Ta báseň je velice krásná. Nevím, kdo ji napsal, prostě se jen objevila. Ale je to cesta samotné duše. Chceme chápat, vnímat, chceme poznat to, čím už jsme.
Tak, jak Bhagavān Kṛṣṇa řekl v Gītě: „Zklidněte mysl a cesta může začít.“
Satsang Paramahamsy Vishwanandy v āśramu Shree Peetha Nilaya
11. 2. 2022
11. 2. 2022
Přidat komentář