Kdo je Guru

Slovo guru je složeno ze dvou částí: „gu“ znamená ten, kdo rozptyluje temnotu a „ru“ značí temnotu. Onou temnotou se rozumí závoj nevědomosti, který zahaluje naše celkové vnímání světa a jeho fungování. Kvůli nevědomosti se chápeme jako plně individuální, nezávislé bytosti. Čím více jsme nevědomí, tím více máme sklon myslet sebestředně („já, moje a osobně“), a tím více začínáme v životě trpět. A naopak, čím více si uvědomuje provázanost světa, pomíjivost všech věcí, zákon příčiny a následku, tím více otevíráme svá srdce a začínáme se probouzet do své skutečného podstaty, a tou je láska.

A tak přicházejí mistři, nikoli pro to, aby sbírali žáky, získali pozornost nebo slávu, ale aby lidem pomohli odhodit tento závoj nevědomosti. Pomohli jim se transformovat a stali se tak laskavými, moudrými, pozitivními a lásky bdělými lidskými bytostmi. Než se tak začne dít, musíme mít snahu rozvíjet v mistrovi/učiteli/gurovi důvěru, věřit jeho pokynům a jednat v souladu s nimi, neboť tu samou důvěru, kterou máme vůči učiteli, nám mistr vrací. Prakticky vzato je mistr dokonalým zrcadlem. Odráží jakoukoli lásku, kterou mají lidé v srdcích, a také ukazuje přesně na to, co lidi od této lásky odděluje, pomocí situací, vztahů, rodiny, kolegů v práci apod.

„Pamatuj na svého Gurua, jenž je Parabrahmou. Chválím svého Gurua, jenž je Parabrahmou. Klaním se svému Guruovi, jenž je Parabrahmou. Sloužím svému Guruovi, jenž je Parabrahmou.“

Guru Gita („Píseň gurua“) je védský „šivaistický“ spis, jehož autorem je mudrc Veda-Vyasa. Je součástí Skanda Purany. Jedná se o rozpravu mezi hinduistickým bohem Šivou a jeho manželkou, bohyní Parvati, ve kterém se ho ptá, jak dosáhnout osvobození. Shiva jí odpovídá konceptem gurua, správnách způsobů uctívání a služby jemu.