Aktuálně na nebi…

Tento týden byl ve znamení změn, přenastavování, jakobychom najeli na trochu jinou kolej. Je to způsobeno především vstupem Marsu do Panny. Ten by se dal poměrně hezky symbolizovat asi jako „večírek skončil, je třeba platit…“ Nechci říkat vyloženě, že máme po zábavě (protože já bych to řekl nejspíš explicitněji, jako že máme po pr….), ale faktem je, že v Panně je Mars všechno možné, jenom ne zábavný. Najednou nás to nutí všímat si praktických věcí, zařizovat se podle toho, co je a co není možné. Je to drobná mravenčí práce, která se dá snadno přehlédnout, relativizovat, mnozí si ani nevšimnou, že si Mars v Panně támhle něco ve své světničce jen tak šolíchá…než potom všichni zjistí, že například vynalezl nový lék na nějakou nevyléčitelnou nemoc a podobně.

V psychologickém slova smyslu je Mars v Panně skvělý pro období sebezkoumání, pro zjištění, čeho se ve svých životech můžeme držet, a co už přestalo být efektivní. Je to pracovitá konstelace, ale ve vztahovém smyslu je to hodně autistické a řekl bych i trošičku asexuální. Mars v Panně totiž může být něco jako paní z reklamy na mycí prostředek, která „nedá špíně a mastnotě šanci“, ale nejen v tom doslovném smyslu, ale i v tom psychologickém. Což je ten zásadní problém…člověk je totiž komplexní tvor, který není ani trochu antiseptický, ale naopak, v té zdravé formě, je hezky uzemněný, plný vášní, odvahy, zlosti a všech možných energií, světlíčkových i takzvaně temných. Ale pokud se Mars v Panně stane více zralým, s větším nadhledem, pak nám může pomoci s jednou super věcí: sebekontrolou. S dokonalým vnímáním těla, což je skvělé třeba při tanci, při bubnování, hraní na nástroje, kde je třeba mít určitou svalovou koordinaci. Nutno říct, že zde je to spíš o řemesle než o umění.

Nejzásadnějším jevem, který nastal, je ovšem přesun Dračí hlavy-Lunárního Uzlu z Býka do Berana. Dračí hlava není těleso, ale fiktivní bod, který nám ukazuje, kde se protíná dráha Luny a dráha Slunce, kde se Luna pomyslně vynořuje z vod nevědomí, aby byla osvětlena slunečním svitem a vědomím, a kde se zase zpátky zanořuje. Tyto body jsou také zásadní pro všechna zatmění, a úplně nejvíc je jejich vliv patrný v záležitostech, které se dají nazvat jako karmické.

Minulost, kterou necháváme za sebou, se trochu zklidnila, z poněkud bouřlivé, vypjaté a psychicky náročné energie jsme se přesunuli do rovnovážného stavu. Vnímáme dokonale všechny možné alternativy, vidíme minimálně dva úhly pohledu, umíme brát věci intelektuálně nezaujatě, zároveň jsme ale tak trochu usnuli na vavřínech. Naše neschopnost se rozhodnout, vynést rozsudek, je v této době opravdu znatelná, je nám zatěžko preferovat jednu alternativu a odsunout ty ostatní. Ale přesně to se od nás nyní žádá. Prásknout bičem. Ukázat. Rozhodnout se. Třeba i špatně, ale prostě jít dál. Naladit se na energii okamžiku, na věčné „teď a tady“.

Jižní Uzel ve Vahách značí, že jsme uvízli ve svých myšlenkách, v hlavě, že všechno posuzujeme intelektuálně, a že jsme se dostali na hranici možností toho, co nám to může přinést a ukázat. Severní Uzel v Beranu nám ukazuje, že bude potřeba provést krok do neznáma, skok víry, jakýsi psychický bungee-jumping. To v nás vyvolá samozřejmě paniku, ze své vlastní zkušenosti vím, že v tom je především strach z toho, že udělám chybu, že si vyberu špatně. Může to pramenit z minulosti, z nějakých dávných vzpomínek. Ta současná výzva ale spočívá v tom, že žádná chyba neexistuje, kromě toho, že popřeme sami sebe a že neprojevíme svoji energii tak, jak je. Jediné, co se po nás chce, je, abychom se ukázali, projevili, vyjádřili svou jedinečnost. Svým samostatným konáním. Jestli zařveme, zatancujeme, zazpíváme, napíšeme knihu nebo uděláme něco jiného, je vlastně úplně jedno…Také je jedno, zda to uděláme v jedné sekundě nebo zbytku svého života. Náš zásadní problém je, domnívám se, že podvědomě hledáme někoho, kdo nás odsouhlasí, kdo nám řekne, že můžeme, že máme právo. Náš problém je, že ve velké části našich individuálních projevů jsme byli jako malí umlčováni nebo usměrňováni, takže jsme se naučili se úspěšně potlačovat, nevnímat. Uvěřili jsme svým rodičům a společnosti, a nyní stále hledáme nějaké přenesené rodiče, které mohou získat jak formu skutečných rodičů, tak se přeměnit do společnosti, která se ke svým členům chová jako k malým dětem, může to být i „matka vlast“, národ, náboženská představa, vize, ideologie (mimochodem, i takové věci, jako veganství, do toho zapadají. Díky veganství jste totiž „hodní kluci a holky, kteří dělají správnou věc a tudíž jste lepší, než ostatní“…většinou tento program pochází od matky, která nenaplnila své ambice, ale vysnila si, že její dítě bude lepší…).

Každopádně…s Uzlem v Beranu je třeba se zbavit jakýchkoliv představ, programů, je třeba sestoupit z hlavy dolů a hlouběji, je třeba ponořit se plně do těla…a prostě začít žít načisto, bez jakékoliv kotvy. Když si to dovolíte, pak totiž možná zjistíte, že být ve flow je vlastně naprosto přirozená věc. A díky sestupnému Uzlu ve Vahách tu stabilitu v sobě už dávno máte. To, co hledáte někde venku, už je dávno ve vás. Myslíte si, že potřebujete souhlas od nějakého „rodiče“…ale to vy sami si dáváte souhlas. Takže jedno sladké tajemství: můžete. Fakt. Stačí, abyste si to dovolili a pustili svou šelmu ven. Už byla dlouho v kleci a na řetězu.