V keltské mytologii je toto prastaré a posvátné místo údajně legendárním Západním Ostrovem mrtvých, kam lidé přicházejí zemřít, transformovat se a znovu se narodit. Tato oblast je dějištěm legend o králi Artušovi a Morganě Le Fay – nejznámější avalonské kněžce.V dnešní době tato oblast prožívá aktivní znovuzrození pohanského náboženství včetně druidismu a uctívání Matky Bohyně. Město Glastonbury je oblíbeným poutním místem a každoročně se zde také koná několik festivalů. nejznámější je ten hudební. Staří Britové nazývali Glastonbury Ynis Wittrin – Skelný ostrov – a tehdy to byl skutečně ostrov, který vystupoval z mělkého jezera, z nějž zbyly jen močály a bažinaté louky v Sommersetu. Dominantou krajiny je glastonburský kuželovitý kopec, zvaný Tor, na jehož vrcholku ční věž, zbytek kostela sv. Michaela. Tento kopec přitahuje již zdaleka pozornost všech poutníků. Jakmile se k němu přiblížíte, povšimnete si pozoruhodné změny v atmosféře. Světlo se vyjasní a nabude podoby, jaká se nikde jinde nevyskytuje. Slovy to lze sotva popsat, avšak jedná se o nezapomenutelný zážitek.
Pro Kelty byl Tor vchodem do onoho světa. Dodnes je možné vystoupit ke zříceninám věže na Toru po spirálovité stezce, vinoucí se kolem pahorku. Ta prý byla založena asi před dvěma a půl tisíci lety, když do Británie přišli Keltové. Tato točitá cesta symbolizuje „Zemního hada“ a je obdařena prastarým souladem a silou, kterou pociťují senzitivní lidé a jež v nich může vyvolat stav podobný transu. Kdo při tom dokáže uvést v soulad záchvěvy země s kosmickým vědomím spirálovité cesty, nalezne klíč k branám onoho světa. Proutkaři tvrdí, že tu při svém geomantickém pátrání zaznamenali působení ohromných zemských sil. Podle starých tradic neleží prý Glastonbury Tor jenom na hlavní silové čáře Anglie – společně s horou Saint Michaels Mount v Cornwallu, Stonehengem a Avebury – ale zároveň také na silové linii, jež se táhne jako ležatá osmička (lemiskata), symbol nekonečna, kolem celé planety.
Glastonbury je mystické centrum Anglie. Tady, na posvátné půdě uctívali lidé doby kamenné kosmické mateřské božstvo, postavu, která ztělesňovala jako úrodná i obávaná Matka, ženský praprincip: Animu, jak ji pojmenoval psychoanalytik C. G. Jung. Později dali Keltové glastonburskému pahorku jméno Yns Avallach – Ostrov jablek – nebo také Avalon.
Avalon je ostrov posledního odpočinku světců, první křesťanská svatyně v Anglii a střed posvátné sítě, která spojuje prehistorická místa v širém okolí. Zde je Avalon, ostrov požehnaného mrtvého, brána do království ducha. Legendy všech věků se odehrávají v okolní krajině, jejíž odlehlá místa u potůčků, lesíků a pahorků jsou oživována vzpomínkami na dávné světce a hrdiny. Každá generace přidá svůj díl ke glastonburské tradici, neboť duch místa spojuje minulost s přítomností a zdejší mystická atmosféra neztratila nic ze své síly. A tak jsou legendy o pohanských bozích, křesťanských vizionářích a rytířích Kulatého stolu, které Glastonbury proslavily již v dávných dobách, neustále obohacovány o nové zkušenosti a objevy související s tajemstvími Avalonu.
V keltských dobách tu prý druidové prostupovali skrze bránu Twr Avallach do čtvrté dimenze a odtamtud přenášeli své znalosti do našeho svět – například poznání o nesmrtelnosti duše, znovuzrození a ovládání času.
Přidat komentář