K zamyšlení

„Smrt není vůbec nic.
Nepočítá se.
Jen jsem proklouzl do vedlejší místnosti.
Nic se nestalo.
Všechno zůstává přesně tak, jak to bylo.Já jsem já a ty jsi ty,
a starý život, který jsme spolu tak rádi žili, je nedotčený, nezměněný.
Ať už jsme si navzájem byli čímkoliv, tím stále jsme.
Říkejte mi starým známým jménem.
Mluvte o mně stejně lehce, snadným způsobem, který jste vždycky používali.
Do svého tónu nevkládejte žádné rozdíly.
Nenechte si vnutit žádnou vážnost nebo smutek.
Smějte se tak, jako jsme se vždycky smáli vtípkům, které jsme si společně užívali.
Hrajte si, usmívejte se, myslete na mě, modlete se za mě.
Ať je mé jméno stále tím domácím slovem, jakým vždy bylo.
Nechť je vyslovováno bez námahy, aniž by na něm ležel duch stínu.
Život znamená vše, co kdy znamenal.
Je stejný jako vždycky.
Existuje absolutní a nepřerušená kontinuita.
Co je tato smrt než zanedbatelná náhoda?
Proč bych měl zmizet z mysli, protože jsem zmizel z dohledu?
Já Jsem, čekám na vás, na interval,
někde velmi blízko,
hned za rohem.
Všechno je v pořádku.
Nic není zraněno, nic není ztraceno.
Jen okamžik a vše bude jako dřív.
Jak jen se budeme smát potížím s loučením, až se znovu setkáme!
~Henry Scott-Holland, „Smrt není vůbec nic“