K zamyšlení

„Není na tom nic špatného.
Smutek není špatný. Strach není špatný. Zmatek není špatný.
Naše bolest není špatná.
Odpor, boj, posuzování, zahanbování a vyhýbání se bolesti je to, co způsobuje, že se to všechno zdá být tak… špatné.
A přesto je zde hlubší pravda pro ty, kteří jsou otevření:
Dokonce ani náš odpor vůči bolesti není špatný.
Pokud je odpor tím, co se v daném okamžiku děje, nemůže být špatný. Je to platný projev života, vitální, živý a pravdivý.
Můžeme se před svým „odporem“ sklonit. Najděte v něm posvátné.
Za hranicemi „správného“ a „špatného“ je bezpodmínečná láska, která zahrnuje i náš momentální odpor. Existuje Teď, které je obrovské a odpouštějící.
Nakonec i „odpor“ je jen jiný pojem. Další úsudek. Další způsob, jak z nás udělat… špatné.
„ODPOR JE ŠPATNÝ. SEBELÁSKA JE DOBRÁ“.
To se učíme.
Ale ve skutečnosti nikdy „neodoláme“ své bolesti (stejně jako ji nikdy „nepřijmeme“). Jen jsme se nikdy nenaučili, jak s ní BÝT, to je vše. Jak s ní sedět. Zůstat s ním. Vypít si s ním šálek čaje. Vnímat ho jako drahého přítele, který je doma v rozlehlosti.
Naše nevědomost je naše nevinnost. Místo o „odporu“ mluvme o naší nevinnosti, o našem nevědění, o našem inteligentním odmítání toho, čemu ještě nejsme připraveni čelit. Buďme k sobě laskavější. Buďme laskavější ke svému traumatu. Vzhledem k tomu, čím jsme prošli, co jsme přežili, si vedeme velmi dobře.
Naše bolest není špatná.
Je to pozvání.
Zve nás, abychom se přiblížili…
Propadání se pomyslnými vrstvami…
K velkému tajemství.
– Jeff Foster