K zamyšlení

Meditace všímavosti je páteří duchovního života. Bez páteře nemůžeš stát zpříma. Všímavost je světlem vědomí, které ozařuje i ty nejzazší kouty našich myslí. V temných dnech adventu si připomínej, že i malý plamen vědomí dokáže rozehnat tmu. Stejně jako Buddha ukázal cestu k probuzení, i ty můžeš nést světlo tam, kde je nejvíc třeba. V tichu naslouchej bolestem svého srdce, ale i radostem, a nech k sobě promluvit hlubší pravdu. I ticho může být odpovědí.

Máš víc, než si uvědomuješ – své city, úsměv, objetí nebo prostý zájem o druhé. Když se podělíš o to, co máš, byť by to byla jen vteřina opravdového zájmu, přinášíš do světa radost, která se násobí. Každý den je příležitostí někomu ukázat, že v tom není sám.

Staré křivdy a chyby tíží hlavně tebe. Nauč se odpouštět sobě i druhým, stejně jako Buddha učil překonání odporu. Odpouštěj nejen proto, abys osvobodil druhé, ale hlavně proto, aby ses osvobodil sám od nenávisti. Mír v srdci je základem skutečného pokoje ve světě. Odpouštění je akt odvahy.

Advent je čas zesíleného soucitu. Všímej si bolesti druhých, ale nezapomínej na sebe. Soucit znamená otevřít své srdce – nejen ostatním, ale i sobě. Rozvíjení soucitu není slabostí. Uč se vidět potřeby všech kolem sebe, aniž bys obětoval svou vlastní duši. Nezapomínej, že i ty jsi hoden laskavosti, kterou rozdáváš druhým.

Možnost milovat a tvořit je pokrmem těch, kteří vděčnost přeměnili v živou sílu. Buddha nás učil vděčnosti za život ve všech jeho formách. I ty můžeš obyčejné dny přeměnit tím, že vděčnost nebudeš jen cítit, ale i přiměřeně vyjadřovat. Každý večer si vzpomeň na jednu věc, za kterou jsi vděčný – vděčnost dává sílu i tam, kde ji nečekáš.

Vůle je jako sval – čím víc ji používáš, tím silnější se stává. Začni malými kroky, opakuj jednoduché úkoly, vytrvej i tam, kde se ti nechce. Každý den udělej jeden malý dobrý skutek, najdi chvíli ticha, všímej si lidí kolem sebe. Tím nejenom buduješ laskavost, ale posiluješ svou vlastní vůli měnit svět k lepšímu. Vůle není o přemáhání se, ale o odvaze udělat krok vpřed, i když cesta není jasná.

Advent nám připomíná, že i v největší temnotě můžeš najít jiskru světla, pokud jí věříš. Důvěra staví mosty nad propastmi. Uč se důvěřovat, že každá cesta, i když vypadá nesmyslně, vede k úsvitu. Stačí věřit, že každý krok, který děláš, má smysl, i když ho nevidíš hned. Pravá důvěra přichází, když ji vkládáš do pomoci druhým. Pomoc nemusí být velká – stačí drobné gesto, naslouchání, pozornost. Buddha podával ruku těm, kdo důvěřovali poznání. I ty můžeš být odpovědí na něčí tiché volání. Každý den je šance být někým, kdo přináší úlevu nebo radost. Pomoc druhým léčí i tvoji vlastní duši.

Adventní čas je očekávání zrození milosti v každém z nás. Aby se však mohla usadit, musí být srdce obřezáno – zbaveno tvrdosti a ochotné se proměnit. Přijmi všechno, co přichází z duše i ze vnějšího světa; tvé přijetí nahradí odpor a obrany zmizí. Pamatuj, že přijmout neznamená souhlasit ani se identifikovat. Přijetí je otevřenost k tomu, co je, bez nutnosti to měnit nebo se s tím plně ztotožnit. Přijmout znamená dát každé zkušenosti prostor, aby byla součástí tvého růstu, aniž by tě ovládla.

Přestaň hrát duchovní divadlo. Pracuj na svém probuzení, ale buď přitom upřímný k sobě i k ostatním. Nemusíš se tvářit dokonale, ani předstírat, že jsi lepší, než ve skutečnosti jsi. Advent je časem upřímného zrcadlení – poctivě reflektuj, jak na tom jsi. Přiznej si své propady i své síly a dovol si vstoupit do dalšího roku s pravdou o sobě samém, opět bez zbytečných iluzí a bez přetvářky. Duše je plná stínů a temných propastí, a to je v pořádku. Nepřestávej se snažit tyto stíny přesáhnout, ani se nesnaž je za každou cenu potlačit. Přiznej si je, pracuj s nimi, ale nenech je, aby tě ovládly. Buď poctivý k sobě – jen tak můžeš opravdu růst.