K zamyšlení

Advent neboli příprava

Advent znamená příchod. Často slýchám, jak si lidé stýskají: „Ještě nejsem tak docela při sobě. Nechtě mě nejdřív trochu se vzchopit.“ Často nebýváme tam, kde jsme. Naše duše bývá někde jinde. Advent je naděje umožnit naši duši přijít. Jenom ten, kdo je skutečně tam, kde je, se může otevřít něčemu novému.

A ještě něco patří k pojmu advent. Advenire, adventus, adventura – všechny tyto pojmy vycházejí z latinského slovesa ad-venire : přicházet. Příchod – to, co má přijít, souvisí také s dobrodružstvím. Když k nám přichází Bůh, je to pro nás do určité míry dobrodružství. Naše běžné jistoty, názory a očekávání berou za své. my však míváme většinou tak vyhraněnou představu o Bohu, že si jeho příchodu ani nevšimneme. Čekáme něco mimořádného a vůbec si neuvědomujeme, že Bůh k nám přichází dennodenně – prostřednictvím lidí, kteří nás o něco prosí, ale také prostřednictvím těch, kteří se na nás usmívají. Každé setkání s druhým člověkem je setkání s Bohem, může se stát něčím neobyčejným, pokud se něčemu takovému otevřeme. V čase adventu se můžeme opět soustředit na to důležité: Bůh přichází. Přichází v tichých signálech srdce a volá nás. Rád by vstoupil. My však možná až příliš zaujati sami sebou a neslyšíme.

Když se ale doma zahloubáš do sebe, můžeš ho uslyšet a nechat ho vejít. Když vejde do tvého srdce, osvobozuje tě od vnitřní rozervanosti i pocitů odcizení. A ty se znovu, jiným způsobem, vracíš k sobě samému a znovu si uvědomuješ, kdo jsi. A tak se dostáváš k cíli svého hledání. jsi u zrodu své radosti.“

Anselm Grün, Vánoční rozjímání