Aktuálně…
Přichází zimní Slunovrat a spolu s ním i čas, kdy se my lidé navracíme k sobě i ostatním. Kdy se naše vnitřní temnota může zdát nepropustná, tíživá a všeprostupující, bez naděje na návrat jasnosti, uvědomění i klidu, který přináší všednosti nádech vděčnosti za všechna ta požehnání, jichž se nám už právě teď dostává. Čas, kdy se samota a osamění stávají hmatatelnými, protože u našeho svátečního stolu zůstávají prázdné židle a promlouvají k nám hlasitěji než v jiné dny. Čas, kdy se mnohá naše „sluníčka“, už nikdy nevrátí a na nás dopadá skutečnost, že jejich světlo vyhaslo a není žádná síla, která by ho uměla znovu zažehnout.
A lidská duše, která ze všeho nejvíc touží po vzáJEMNOSTI, je v období zimního Slunovratu, tak křehká…
Nastává nejkratší den v roce, který pro mnoho z nás i tak může být tím nejdelším.
Přála bych nám, abychom svá světýlka rozsvěceli zejména jeden ve druhém víc než na vánočních stromečcích a pamatovali na to, že ten náš „vánoční řetěz“ plný Světla se nedá koupit za žádné peníze a je ze své podstaty nenahraditelný, protože laskavá a milující rodina je nakonec ten nejkrásnější a nejvzácnější dar, kterým se můžeme obdarovat.
Abychom měli odvahu i sílu navracet se z té vnitřní temnoty zpátky do Svět(l)a a důvěřovali, že i v nás mohou znovu a znovu vyklíčit semínka dobra, laskavosti i pokoje.
Ne každý dokáže bojovat s temnotou sám a zvítězit a tak, abychom se nebáli udělat krůček k pomoci!
Přeju nám, abychom byli všímaví a pozorní k utrpení, které je často tiché a maskované veselím a zdánlivým zvládáním toho těžkého nákladu, který vlečeme na svých ramenou. Abychom si byli oporou a tím majákem v rozbouřeném moři života, protože „ztroskotancem“ se může stát každý z nás!
A každého z nás může postihnout vyhoření pokud nám dojdou polínka, z nichž vyživujeme svůj vnitřní oheň…a rozfoukat pak v sobě znovu tu jiskru bývá nelehké. Zvlášť, když uhlíky vychladnou a vypadá to, že nemáme ani třísky, papír a zápalky, natož někoho, kdo by nám dokázal poskytnout ty své. A přece…rozednívá se…a nám se dostává další den. Další den, v němž můžeme pěstovat vZÁJEMnost a probouzet v sobě zájem o sebe i o druhé.
Den, v němž to nejteplejší Světlo vydává vřelé lidské srdce…a tak mu pojďme na proti, pojďme si vstříc, protože konec konců máme jen jeden druhého…
Přidat komentář