Aktuálně na nebi…

Máme tu neděli 12.ledna, která je pod vlivem dvou zásadních konstelací. Tou první je trigon Marse na Neptuna, který se opakuje podruhé, vlivem Marsova retrográdního pohybu (a znamená to, že nás ještě bude čekat v budoucnu třetí), tou druhou je vstup Dračí hlavy, do Ryb.

Retrográdní Mars v Raku v trigonu na Neptun nám říká, abychom se konečně přestali snažit něco někam tlačit, a začali respektovat přirozený tok reality, abychom přestali „dělat“ a začali „být“. Může to pro nás být zvláštní poznání, totiž že čím víc se snažíme, tím méně to funguje, a že naopak, když do povahy reality nezasahujeme a jen sledujeme, kudy teče a přizpůsobíme se tomu, pak máme vyhráno. Kromě jiného nás Mars také učí, abychom se zbytečně nehonili za chimérami, abychom nevydávali svojí energii na zbytečné věci. Nyní se ukazuje, že daleko důležitější než uspokojování svých subjektivních potřeb, je jiná věc, být tu pro druhé lidi, být tu pro Zemi, stát se něco jako nástrojem, skrz který může proudit vesmírná síla.Racionálně se to popisuje docela těžko, dejme tomu, že se k tomu přibližujeme, když děláme věci nezištně, pro druhé a především, pro Zemi, pro Vesmír, s vědomím toho, že už tu nejde o nějaké jednotlivce, ale Celek jako takový. Patří sem altruismus, dělání věcí ne proto, že se to musí nebo že to je výhodné, ale z vnitřního přesvědčení. Takže úplně nefunguje přístup „hele, jak jsem neskutečně altruistický!“ Konáme v tichosti.

Dračí hlava vstoupivší do Ryb znamená, že vstupujeme do úplně nového karmického cyklu, do období, které bude fungovat na trošičku jiných principech. Toto obrobí se mění zhruba každých 19 let. Dračí hlava nefunguje sama o sobě, ale v rámci osy, v opozici na Dračí hlavu máme Dračí ocas. Dračí ocas nám ukazuje na naši minulost, naše ustálené zvyky a způsoby, i na to, co máme nechat za sebou, Dračí hlava nám pak ukazuje základní životní výzvy, náš příběh, naši karmu, naší cestu hrdiny. Znamená to, že je potřeba, abychom se dostali z hlavy, z panenského řešení, kategorizování, škatulkování a potřeby mít na všechno nějaké racionální vysvětlení, aby se naše směřování obrátilo k rybí energii, k tomu nechat věci být, neřešit, pustit to všechno, nechat hlavu hlavou a sladit se s přirozeným vesmírným proudem. Díky Rybám můžeme pocítit ten nádherný fakt, že jsme všichni jedno a že tu ve skutečnosti není žádné rozdělení. Několik následujících let si budeme jen tak pout oceánem nekonečných možností. Pro racionální typy a akční lidi, co jsou zvyklí na to, že se něco musí dít, to nebude úplně nejlepší období. Věci se nějak budou dít, ale nebude potřeba tomu až tak rozumět, mnohem důležitější totiž bude to cítit, být s tím v souladu, být propojen. Propojení je to, co je klíčové…ale upřímně, jak můžou pochopit princip propojení lidé, kteří jsou celoživotně odpojení? Od sebe, od emocí, od reality, od hmoty? Nutno taky říci, že Dračí hlava neukazuje na to, co bude, ale na to, co může být. Tudy je ta cesta, ale nikdo vás za ručičku držet nebude. Můžete to zkusit, znovu spojit se s božstvím i s Matkou Zemí, ale nepůjde to automaticky a bez práce. Dračí hlava ukazuje na potenciál, na cestu hrdiny, na neznámé a divoké končiny, které musíme teprve objevit a dobýt. Není to tak, že přijdeme k hotovému. Hotové je možná tak to, na co ukazuje Dračí ohon, když bude nejhůř, můžeme utéct zpátky do Panny, do potřeby racionalizovat, vysvětlovat, mít pro všechno škatulku, rozlišovat, kritizovat, říct si, že „mi ten chaos za to nestojí“. Anebo to můžeme propojit. Panna se dívá na jednotlivosti a na detaily, Ryby vidí celek. Zdá se, že to stojí proti sobě, ale v důsledku to jsou dvě strany téže mince.