„Náš nejhlubší strach nespočívá v tom, že bychom byli nedostateční. Naším nejhlubším strachem je, že jsme nadmíru mocní. Nejvíce nás děsí naše světlo, ne naše temnota. Ptáme se sami sebe: Kdo jsem, že jsem tak skvělý, nádherný, talentovaný a báječný? Vlastně, kdo jsi, abys nebyl? Jsi Boží dítě. Tvé hraní si na malého neslouží světu. Není nic osvíceného na tom, že se snižuješ, aby se ostatní lidé necítili v tvé blízkosti nejistě. Všichni máme zářit, jako to dělají děti. Narodili jsme se, abychom zjevovali Boží slávu, která je v nás. Není jen v některých z nás, je v každém, a když necháme zářit své vlastní světlo, dáváme nevědomky druhým svolení, aby dělali totéž. Když se osvobodíme od vlastního strachu, naše přítomnost automaticky osvobozuje ostatní.“
Marianne Williamson, Návrat k lásce. Zamyšlení nad principy Kurzu zázraků
Přidat komentář