Žít bděle v přítomnosti

„Žít bděle v přítomnosti znamená žít v Božím všezahrnujícím a všeprostupujícím mlčení. Toto mlčení má kosmický rozměr: mlčení zahrnuje a proniká celé univerzum, které je tak „chrámem Mlčení“. Totéž Mlčení nacházíme jak v hlubině svého nitra, tak zároveň i všude ve světě. Také Eckhart Tolle upozorňuje, že toto ticho lze vnímat všude, paradoxně též v hluku okolního světa: „I v hlučném prostředí si můžeme uvědomovat ticho pod hladinou hluku.“ A tato hlubina vnitřního ticha je v posledku „vědomím“, které nás přesahuje a zahrnuje vše, je to Kristus či budhovská přirozenost.“

Toto Mlčení ovšem není jen neosobním principem. Znamená přítomnost, o které zpívá jeden ze žalmů: „Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš…“ (Žalm 139,8) Tato přítomnost je láskou, která vše objímá a prostupuje. Podle Nového zákona se jedná o přítomnost Ježíšovu, „vždyť v něm vše trvá“, on „vše nese“. Křesťanská bdělost je tak žitím v přítomnosti Kristově. Takto lze chápat pojem „plného vědomí“.

V praktikování (vnímání) Boží přítomnosti spočívá celý duchovní život. Bratr Vavřinec od Vzkříšení (francouzský bosý karmelitán žijící v 17. století) v jednom ze svých dopisů píše: „Věnuji se pouze setrvávání v jeho svaté přítomnosti, v níž zůstávám díky prosté pozornosti.“

Vnitřní mlčení, David Peroutka