Kniha o tom, jak si vybudovat zralou a opravdovou důvěru

Milí přátelé, v  této rubrice jsem vás před nějakým časem upozornila na knihy psychoteraupetického páru žijícího v Sedoně, Krishnanandy a Amany Trobe – Od iluzí k lásce, Zranitenost a intimita a Probouzení zranitelnosti.  Nyní od těchto autorů vyšla nová kniha s názvem Jak vzniká důvěra a s podtitulem Naučit se věřit sobě i druhým.

Tato kniha se zabývá kořeny nedůvěry a způsoby, jak náš ztracený pocit důvěry obnovit. To, co normálně za důvěru považujeme, je ve skutečnosti jen naše představa o důvěře – dětinská a vysněná. Náš falešný pocit důvěry je závislý na tom, jak s námi život a lidé, kteří jím procházejí, zachází. Prostřednictvím bolestných zkušeností, různých zklamání a zrad nás život učí novému způsobu důvěry – skutečné důvěře, která vychází z našeho nitra a není závislá na vnějších událostech a zážitcích. Skutečná důvěra je pocit hluboké vnitřní vyrovnanosti našeho bytí s Existencí. Není-li závislá na vnějších událostech, je přímým zrcadlem našeho vědomí. A jen takovou důvěru je možné dále rozvíjet.

Ukázka z knihy:

„Účinný prostředek, který nás odpoutá od omezení našich přednastavení, zní: podstoupit riziko. Přesněji řečeno to znamená dělat něco, co by naše srdce rádo dělalo, ale naše přednastavení to označuje za špatné, nebo dělat něco, o čem nám bylo řečeno, že to nemůžeme nebo na to nejsme dost dobří. Podstoupit taková rizika nás neskutečně posílí. Tím je uvolněno množství energie, které bylo v našem systému uvězněno, a naše horizonty a sebevědomí se tím začnou rozšiřovat. Tím, že stále podstupujeme rizika, se naše identita změní ze stydlivého  člověka bez hodnoty ke schopnému, jedinečnému člověku.

Rizikem nemyslíme nějaký lehkovážný čin. Naopak, míníme tím zcela jasně definovaná rizika, která představují pro naše přednastavení výzvu:

1. Riziko vystoupit z sebe a být viděn i přesto, že máme strach z ponížení nebo odmítnutí.

2. Riziko najít a vyjádřit svou vlastní kreativitu.

3. Riziko najít a vyjádřit vlastní pocity, sexualitu a životní energii, místo abychom je schovávali.

4. Riziko být rozzlobený a konfrontovat se s někým, kdo se k nám choval bez respektu.

5. Riziko být zranitelní, místo toho muset mít neustále pravdu.

6. Riziko cítit se bojácní, bezbranní a nejistí a dělit se o tyto pocity s ostatními.

7. Riziko cítit naše potřeby a naučit se dávat si to, co potřebujeme.

8. Riziko otevřít se a cítit bolest a zklamání, když lidé nebo život není takový, jaký bychom rádi měli.

9. Riziko objevit náš způsob rodičovství, místo abychom slepě opakovali ten, jakým jsme my sami byli vychováváni.

10. Riziko být upřímní.

11. Riziko žít náš život způsobem, jakým chceme.

12. Riziko říci něčemu ne, čemu jsme předtím automaticky říkali ano.

13. Riziko dát se na první místo, i když tím někoho zklameme.

Když přestaneme hledat uznání a souhlas, kolo se uzavře.

Důležitým  milníkem v našem životě se stane bod, kdy naše sebehodnota není už víc závislá na lásce a uznání těch, kteří nás vychovali.

Zraněná část v nás možná nikdy nepřestane chtít lásku a uznání, kterou jsme nikdy nedostali. Ale někdy možná pochopíme, že ti, které jsme prosili o výživu, nám ji ve formě, kterou jsme potřebovali, nemohli dát. A objevíme, že náš pocit hodnoty můžeme najít i bez nich. Toto je drahocenný duchovní rituál přechodu. Dokud ještě něco očekáváme od těch, kteří nás vychovávali, přicházíme k nim jako dítě a jsme polapeni ve staré síti. Zase je budeme opouštět zostuzení, unavení a depresivní, nebudeme se mít rádi a opět si posílíme obraz našeho zahanbeného Já.

Proces  odstavení naší závislosti na uznání přichází pomocí naslouchání našeho intuitivního vědomí. To nám dává celou dobu signály, a když posloucháme, začneme se cítit dobře. Ale  ze začátku, protože většina z nás, je tak nepozorná k tomu učit se poslouchat a věřit tomuto vnitřnímu hlasu, prvním znamením je, že se necítíme dobře, ale špatně. Naučit se poslouchat  a cítit vnitřní hlas, který nás vede spolehlivě naší cestou, je jako dát si zálohu  do banky.  Zprvu je to malý účet a nemá moc cenu. Časem, jak účet roste, hlas zesiluje a je jednodušší cítit, co se děje uvnitř, když následujeme intuici, tento vnitřní pocit „správnosti“.  Jak  se proces prohlubuje, jsme schopni přestat se ujišťovat druhými a zvláště těmi, kteří nás  vychovávali  radami, jak máme žít svůj  život. Naše srdce se může otevřít, protože už jim více nedovolíme, aby nás zneklidňovali. Pokud před nimi stojíme ne jako žebrák, ale jako dávající, můžeme pocítit možná lidi, jací jsou – se všemi jejich omezeními a chybami, jednoduše jako lidi, kteří dělají to nejlepší.“

Milí přátelé, umíte si představit, jaké by to bylo, opravdu žít v důvěře? Žádné pochyby, žádná vnitřní kritika, žádný strach před soudy ostatních… Naučit se žít v důvěře je celoživotní proces . Tato kniha vám při tom může být skvělým rádcem a průvodcem. Zkuste si ji přečíst a uvidíte …

Sofie