Sobotní zamyšlení

„Řekl jsem té nespokojené bytosti ve svém nitru :

Jakou to řeku chceš překročit?“

Kabir

Milí moji, toto je teď moje téma – nedělat nic. Celý život „bojuji“, abych něčeho dosáhla, abych něčím či někým byla. V posledních letech mne kupředu popoháněla zejména má touha pomáhat k tomu i druhým. Dopracovala jsem to až tak daleko, že mi přišlo takřka nepředstavitelné hodit všechno za hlavu, chvíli si jen tak sednout a nic nedělat. Pořád bylo něco potřeba – někomu pomoci, odpovědět na dotazy, dát nový příspěvek na blog, zrevidovat skripta na semináře, prostudovat nové duchovní knihy, jít si vyslechnout zajímavou přednášku, stahovat další vysokovibrační energie a k tomu samozřejmě vše ostatní, co se týká běžného denního života. Zapomněla jsem, že život je také o radosti a že moje duše odjakživa potřebovala k svému pozvednutí umění – hudbu, tanec, poezii, krásné filmy či obrazy. Varovné signály přicházející od mého duchovního vedení jsem přehlížela –  vždyť jsem přece z banky po skoro 30ti letech odešla proto, abych  pomáhala, abych tady byla pro druhé; toužila jsem po tom tolik let!  Jasně, že to byla past mého ega  – jak jsem se tak věnovala druhým ( a věřte, že jsem to opravdu dělala s láskou a s největším nasazením), už mi nezbýval čas ani energie pro mou vlastní  regeneraci a pro práci na sobě samé. Prostě jsem sešla z cesty a moje fyzické tělo mi to dalo velmi jasně pocítit.

A tak se teď učím nedělat nic, jenom být. Učím se uhnout Bohu z cesty a vzdát  se  svého ( mylného) nároku  na řízení chodu „celého světa“.  Zatím je to pro mne docela fuška nic nedělat, ale už aspoň chápu, že je to jediná cesta, jak mohu znovu doplnit a obnovit svou energii a zároveň dovolit, aby ke mně přišlo to, co je skutečně moje. Sesedla jsem z kolotoče  a znova ( už asi po xté v tomto životě) se učím nic neočekávat, na nic nečekat, nebýt nikým, jenom existovat. Nic víc ( prý) není potřeba

Třeba vám tato moje zkušenost bude také k něčemu dobrá.

Pro inspiraci vám nabízím ještě jednu starou zenovou báseň :

I když sedíš klidně

a nic neděláš

jaro přijde

a tráva roste

sama od sebe.

Opatrujte se a buďte bdělí a klidní – tráva poroste i bez našeho úsilí.

S láskou,

Sofie