Světlo na konci tunelu – nová kniha

Milí přátelé,

ne každého toto téma zajímá či oslovuje, mne ano a to odjakživa. Proto jsem s radostí uvítala toto zasvěcené dílo o životě a umírání od autorky, která dokázala mnoha lidem usnadnit proces umírání a jejim příbuzným pomohla vyrovnat se snáze s odchodem blízké osoby. Tato význačná žena a lékařka dokázala doslova vyvést smrt z temnot.

Představuji vám knihu Světlo na konci tunelu od Elisabeth Kübler-Rossové, jedné z nejvýznamnějších psychiatriček na světě. Jedná se o velmi zasvěcený pohled na zásadní otázky lidského života a umírání.

Kniha Světlo na konci tunelu vychází z přednášek Elisabeth Kübler-Rossové o žití a umírání a nabízí čtenářům jedinečnou příležitost seznámit se s autorčinými názory, prací i životem.

Deník The New York Times kdysi napsal, že doktorka Kübler-Rossová vyhlásila „válku popírání smrti v Americe“. V této knize s otevřeností, soucitem a moudrostí, které nabyla během desítek let cíleného kontaktu s umírajícími, vypráví o své práci s terminálně nemocnými dětmi, svých názorech na prožitky blízké smrti (near-death experiences), vlastních mystických zážitcích a o celé řadě dalších podnětných témat.

Doktorka Kübler-Rossová předává poznání, k němuž ji kontakt s umírajícími lidmi přivedl, a vybízí každého – i toho, kdo je třeba teprve uprostřed své životní pouti –, aby se snažil uvést do pořádku všechny „nedořešené záležitosti” svého života, a dokázal tak jednou s daleko větším klidem, moudrostí a pochopením čelit vlastnímu odchodu z vezdejšího světa.

Knihu Světlo na konci tunelu uzavírá Dopis dítěti s rakovinou, dojemné, ilustracemi doprovázené psaní, které autorka vytvořila pro malého chlapce jménem Dougy, aby mu pomohla v přemýšlení o životě a smrti.

Ukázka z knihy:

„Tunel a světlo

V Písmu svatém je mnohé řečeno symbolickým jazykem. A kdyby lidé více naslouchali svému intuitivnímu, duchovnímu kvadrantu a svou schopnost porozumět těmto nádherným poselstvím nezanášeli vlastní negativitou, svými strachy a pocity viny, svou potřebou trestat jiné nebo sami sebe, začali by rozumět i onomu nádhernému symbolickému jazyku, jehož prostřednictvím se nám umírající pacienti snaží sdělit své potřeby a podělit se s námi o nově nabyté poznání.

Není třeba asi zmiňovat, že židovské dítě po opuštění svého těla pravděpodobně nespatří Ježíše. Protestatntské dítě zase nejspíš neuvidí Pannu Marii. Ne proto, že by Ježíš s Marií o tyto děti nedbali, ale prostě proto, že vždycky dostáváme to, co  zrovna potřebujeme nejvíc. A v onu chvíli se setkáváme s těmi, které jsme nejvíce milovali a kteří zemřeli před námi.

Po setkání s našimi blízkými a s našimi vlastními průvodci a strážnými anděly projdeme proměnou, přechodem, jenž je často popisován jako tunel, řeka nebo brána. Každý si může vybrat, co je pro něj ze symbolického hlediska nejpříznačnější. Při mém vlastním osobním prožitku to přirozeně byla horská soutěska plná lučních květin, prostě proto, že součástí mé představy nebe jsou hory a divoké luční květiny. Obojí pro mě v dětství, které jsem prožila ve Švýcarsku, bylo zdrojem veliké radosti a štěstí. Je to kulturně podmíněné.

Když projdeme touto vizuálně nádhernou proměnou, jejíž konkrétní podoba vychází z individuality každého člověka, proměnou, o níž tu mluvíme jako o tunelu, přiblížíme se ke zdroji světla, o němž hovoří mnozí z mých pacientů. Zažila jsem je i já sama – v podobě neuvěřitelně nádherného a nezapomenutelného zážitku, který člověku úplně změní život; ten zážitek označujeme jako „kosmické vědomí.“

V přítomnosti tohoto světla, které většina lidí na naší západní polokouli nazývá Kristem nebo Bohem nebo Láskou nebo Světlem, vás obklopí absolutní ničím nepodmíněná láska, pochopení a soucit. Ocitneme se v přítomnosti tohoto světla, jež je zdrojem čisté duchovní energie, není tu žádná energie fyzická ani psychická. Duchovní energií lidé nemohou nijak manipulovat, nemohou s ní nijak nakládat ani ji nijak používat. Vyskytuje se v té sféře bytí, kde nemůže existovat nic negativního, a to znamená, že bez ohledu na to, jak špatní jsme ve svém životě byli nebo jak velkou vinu cítíme, tady nemůžeme prožívat žádné negativní emoce. V blízkosti toho, co mnozí lidé označují jako Kristus nebo Bůh, také nemůžeme být v žádném případě zatraceni, protože on je bytostí úplné, absolutní a bezpodmínečné lásky.

 Přehlídka vlastního života

V přítomnosti tohoto světla si začneme uvědomovat svůj potenciál – to, jací jsme mohli být, to, jak jsme bývali mohli žít. Právě tady, jsouce obklopeni soucitem, láskou a porozuměním, jsme také vyzváni k tomu, abychom znovu pohlédli na celý svůj dosavadní život a zhodnotili jej. A protože už nejsme spojeni se svou myslí vázanou na fyzický mozek a vůbec se svým fyzickým tělem, jež by nás omezovalo, disponujeme v tu chvíli veškerým poznáním a naše chápání nemá žádné hranice. A právě tam, v onom stavu, musíme znovu prohlédnout a zvážit každou myšlenku, každé slovo a každý skutek svého dosavadního života – a současně si budeme vědomi i toho, jak to všechno ovlivnilo životy druhých lidí.

V přítomnosti této duchovní energie už nepotřebujeme fyzickou formu. A poté odložíme i své simulované, éterické tělo a opět nabudeme podoby, jakou jsme měli před narozením, podoby, jakou na věčnosti míváme před jednotlivými životními cykly, podoby, které budeme mít, až naplníme svůj osud a splyneme se Zdrojem, z nějž jsme vyšli, s Bohem.

Je důležité vědět, porozumět tomu, že od prvopočátku své existence až do chvíle, než se vrátíme zpět k Bohu, si stále udržujeme svou vlastní identitu, svůj vlastní energetický vzorec. Znamená to, že mezi miliardami lidí v tomto vesmíru, na této fyzické úrovni i v onom světě, který se rozprostírá za hranicemi všech omezení, nejsou žádné dva identické energetické vzorce, žádní dva úplně stejné lidé – a to se týká dokonce i jednovaječných dvojčat. Pokud někdo pochybuje o velikosti našeho Stvořitele, měl by si uvědomit,  jakého génia je zapotřebí k vytvoření miliard takových energetických vzorců, z nichž žádné dva nejsou stejné. To je jedinečnost každé lidské bytosti – a asijediné, k čemu bych tento zázrak mohla přirovnat, je počet sněhových vloček na planetě Zemi.

Dostalo se mi té milosti, že jsme směla na vlastní fyzické oči spatřit přítomnost stovek takových energetických vzorců za plného denního světla. Podobalo se to třepetajícím, pulsujícím hejnům sněhových vloček, z nichž každá zářila jiným světlem a jinou barvou a měla jinou podobu a jiný tvar. Tak vypadáme před svým narozením. Nezabíráme žádný prostor a k tomu, abychom se přemístili od jedné hvězdy ke druhé, nebo třeba z planety Země do jiné galaxie, nepotřebujeme vůbec žádný čas. A všechny tyto energetické vzorce, tyto bytosti, jsou tu právě teď s námi, a kdybychom měli oči, jimiž bychom je dokázali vidět, uvědomili bychom si, že v žádné chvíli, vůbec nikdy, nejsme sami. Jsme obklopeni těmito bytostmi, které nás milují, které nás chrání a které se nás snaží nasměrovat na správnou dráhu, po níž musíme jít, máme-li naplnit svůj osud, to, co nám je určeno.

Možná, že se na ně ve chvílích velké bolesti, velkého smutku a velkého osamění můžeme naladit a začít si jejich přítomnost uvědomovat. Můžeme  s nimi komunikovat třeba večer před usnutím a požádat je, aby nám svou blízkost dali najevo. Můžeme jim před usnutím klást otázky a požádat je, aby nám odpověď  sdělili v našich snech. Ti, kdo se někdy dokázali napojit na svůj spánkový stav, na své sny, začnou poznávat, že právě v tomto stavu bývá zodpovězeno mnoho našich otázek. A čím užší bude spojení s naší vlastní duchovní podstatou, s duchovní součástí sebe sama, tím více pomoci a vedení se nám samozřejmě dostane právě od té naší vnitřní duchovní podstaty, od našeho vševědoucího já, od té nesmrtelné součásti našich bytostí, o které hovoříme jako o motýlu.“

Moji milí, snad právě proto, že mám vážně nemocného (ale velmi statečného) tatínka, velkého bojovníka, naplnila mne tato kniha jakýmsi smířením. Našla jsme v ní mnoho inspirace a cenných rad k tomu, abych mu byla schopna někdy – snad až v daleké budoucnosti – ulehčit přechod na druhou stranu, tak jak mi již bylo milostí Boží umožněno s mojí babičkou a maminkou.

Kéž i vy v ní najdete odpovědi na své otázky týkající se tohoto tabuizovaného tématu, kéž vás naplní  klidem a nadějí jako mne.

S láskou,

Sofie