Cesta k vnitřní kráse jako forma služby

Milí přátelé,rok 2009 se přehoupl do své poslední čtvrtiny,jsme zase o kus blíže mystickému letopočtu 2012.

Víc než dříve na nás doléhá vnitřní touha či potřeba vysvobodit se z vlastního zajetí; jít se svou krásnou duší do světla a tam čerpat inspiraci a sílu k tomu,abychom tady na Zemi konečně otevřeli a žili svůj plný  potenciál.Potřebujeme nalézt svůj střed a dostat se do něj.Když je venku nepohoda,nebo chcete-li fičák,ponořit se do sebe a tam zůstat.Nedovolit již vnějším podmínkám a jiným lidem,aby určovaly náš život. Pokud nejsme svou pozorností uvnitř,jsme rozervaní.Jsme-li v chaosu,nemůžeme ani vnímat svou krásu a sílu .Ego chce mít vše pod kontrolou,ale na nás je,abychom se víc a víc obraceli ke své duši a k našemu Vyššímu Já a nechali se vést jimi. Žít ono Já Jsem.Naše duše nesmírně touží po návratu domů – do světla a má obrovský zájem na tom,aby se naše podvědomí,vědomí i fyzické tělo přetransformovalo.Zatím je na Zemi jen velmi málo lidí,kteří mají osvícené nebo chcete-li prosvětlené i tělo.Je potřeba dostat světlo až do pozemských čaker,do každé buňky našeho těla.

Určitě se ptáte,jak na to.Cest je mnoho.Co je podstatné je mít důvěru a vědět. Vědět,že žijeme v duálním systému a že veškeré naše problémy,strachy,úzkosti jsou jen programy,iluze a za nimi je Pravda a Světlo.Milí přátelé,ve Vesmíru existuje na každý problém x řešení,tak se o tento nepsaný zákon opřeme a Matrix se rozpadne ! Moje duchovní učitelka přirovnává náš život k domu hrůzy,který všichni známe z poutí.Také si vzpomínáte,jaké to bylo,když jsme si jako děti koupily za pár korun lístek a překročily práh onoho  tzv.Domu hrůzy? Rázem jsme se z bezpečného a sluncem a pouťovým veselím prozářeného prostoru ocitly v tmavém místě,kde nás každou chvíli něco pořádně vystrašilo.Trvalo to ale jen omezenou dobu,najednou jsme byly venku ze dveří a zjistily jsme,že tam se nic nezměnilo, že slunce stále svítí a rázem jsme si uvědomily,že ty hrůzy nebyly skutečné,že to byla jen hra.

A tak je to i s našimi životy – pořád setrváváme ve svých soukromých domech hrůzy,zatímco tam dál … „venku“ je světlo,radost a nekonečný klid a mír.A také bezpodmínečná láska a nekonečná hojnost. Proč pořád setrváváme v těch domech hrůzy? Proč máme strach ze změn? Proč se stále na něco vymlouváme? Myslíme si,že není ten správný čas,nebo že nemáme čas,že na to nemáme sílu… To jsou všechno iluze,moji milí,programy…Matrix.Je potřeba začít myslet jinak,vnitřně se rozhodnout ,že tentokrát už opravdu dojdeme k cíli,že se osvobodíme.

Použijme svou vůli a a každý den překonejme kousek sebe sama! Každý den můžeme odložit nějaké své negativní přesvědčení, špatné myšlenky,výčitky,pocity viny,neboť to vše existuje jen v naší mysli.Nikdo to za nás neudělá,musíme sami.Už je čas přestat se pořád na něco vymlouvat a začít na sobě pracovat! Nežít ty programy,ale naopak je oslabovat,pouštět na ně světlo,nedávat Egu šanci.

Můžete použít Ho´oponopono … Jakmile si uvědomíte,že jste ve vleku nějaké negativní myšlenky nebo emoce či jakmile vám něco začne vadit (na někom nebo na něčem),máte volbu:zůstat připoutaní anebo požádat Vesmír,Boha,aby ten negativní program přeměnil,uvolnil a navrátil vaši mysl do původního,tedy nulového stavu…to je Ho´oponopono.

Miluji Tě.

Omlouvám se.

Prosím,odpusť mi.

Děkuji Ti.

Tato čtyři věty si v duchu opakujte.Vydržte.Je to proces,který potřebuje svůj čas.Stále v duchu oslovujte Vesmír – „Miluji Tě“,Omlouvám se,Prosím,odpusť mi,Děkuji Ti a věřte,že vše potřebné bude vykonáno.

Stále se očišťujte a potom jednejte podle inspirace,která k vám přijde.Uvidíte sami,jak se váš život začne měnit k lepšímu.A i potom  (a zejména potom) pokračujte v Ho´oponoponu…skrze vás se začnou čistit vaši blízcí,místo,ve kterém žijete,město ve kterém žijete a tak to půjde dál a dál – proces provádění techniky Ho´oponopono se může stát duchovní cestou,službou pro planetu Zemi.

Záleží jen na vás…tedy na nás.Já už jsem se rozhodla.A co vy?

Vaše Sofie