Jak se spojit s Pramenem – nová kniha

Milí přátelé,

dnes k vám přicházím s knihou  Wolfanga Kremlinga – Světelný Matrix / Z lásky k Prameni Jak se spojit s Pramenem / Obrácení Lucifera.

Autor v ní zdůrazňuje, že cesta k božskému Prameni vede přes temnoty našeho nitra. Zakusíme-li, přežijeme-li a uvědomíme-li si zdánlivé rozpory, prosytíme se nejhlubší bolestí i největší radostí, pak též pochopíme skutečnou roli „luciferské“ energie. Osvobodíme se od tlaku hmoty, která nás dusí, omezuje a zotročuje; otevře se před námi cesta do světelných sfér.

Wolfgang Kremling (1956) působí jako spirituální médium, konzultant a mentální trenér. Od dětství má vyvinuté mimosmyslové vnímání. Po ukončení studia ekonomie pracoval jako manažer velké marketingové firmy. Paralelně rozvíjel své psychotronické schopnosti, absolvoval též vzdělání a výcvik psychometrie v Anglii. Je autorem několika publikací o channelingu a podílel se jako médium i na knize Jana van Helsinga „Kdo se bojí Smrti?“. Od roku 1998 se věnuje výlučně poradenství, přičemž spolupracuje i s terapeuty a lékaři. Na svých přednáškách a workshopech učí technikám vstupu do světelného Matrixu a způsobům, jak rozpoznat a uvolnit hluboko zakódované emocionální „zátěže“ či situace. Jeho metody umožňují v souladu se světelnou strukturou rovněž nanovo zorganizovat matrici vlastního „úspěchu“.

LUCIFER! Síla, energie, či bytost? Čert, Satan, nebo Ďábel? Anebo snad Jitřenka čili Venuše, Prometheus, či Světlonoš? Většina z těchto jmen v nás po staletí vzbuzuje strach, zvědavost, naskakuje nám z nich husí kůže, ba možná probouzejí i neodolatelnou přitažlivost. Psali o něm mnozí, avšak mluvil s ním asi pouze doktor Faust v Goethově geniálním a nesmrtelném díle.
Novinářka Dorothea May a jasnovidný Wolfgang Kremling, v roli zprostředkujícího média mezi-světů, přemohli vlastní předsudky i bázeň a obávanému Pánu temnot položili 220 provokujících otázek. V dialogu odhaluje Lucifer svoji novou, a přece archaickou tvář – vystupuje jako pomocná ruka hlavního Architekta, jež stmeluje, ochraňuje a jistí strukturu našeho pozemského systému!
Na začátku 3. tisíciletí (znovu)odhaluje lidstvu dávno zapomenuté obrazy, zapsané v jádře našich buněk i hluboce v našich srdcích, o cestě zpět, domů, do božské Jednoty, – ta vede přes něho! Lucifer není protivníkem Boha, jak to máme zakódované v podvědomí, ale je spoluhráčem Stvoření. Světlonoš mluví též o převratných změnách naší doby, rovněž o své největší touze… Avšak… nechte se překvapit!

Text druhé knihy autor přetlumočil z božského Zdroje. Nastiňuje v ní strukturu, Matrix, jenž se vytvořil, když jsme světelné Zřídlo opustili a „klouzali“ se dolů, do „těžkých“ frekvencí husté hmoty.Světelný Matrix neboli Božská světelná struktura je v této knize vysvětlena v následujících channelinzích: Spojení s Božstvím, Světelný tunel a Na kruhové dráze světla.
Cvičení a návody v této části knihy vám pomohou vstupovat do světelného Matrixu, nahlížet do vesmírné paměti – ÁKÁŠI, a pochopit smysl i úkoly vašeho života.

Z předmluvy autora:

„V klidu je síla“, nebo jinými slovy:“Všechno potřebuje svůj čas.“ V mnohem hlubším významu je „klid, ticho“, synonymem Boha. Slovo „síla“ zase vypovídá o působící, hybné energii božského klidu.

Tato kniha je o světelné struktuře, pojítku mezi Bohem, klidem, na jedné straně, a božskou silou v akci – člověkem.

Kdysi pradávno se Božstvo uvedlo vlastní silou z klidu do ne-klidu. Staré hinduistické učení hovoří o „Bohu v klidu“ a „Bohu v pohybu“. Nevědomé se rozhodlo formovat vědomé, čili Vědomí. Když se božská, sama o sobě nehybná síla dala do pohybu, vznikla dualita (podvojnost).

V duchovním pojetí jsme všichni „vytekli“ ( emanovali, vznikli) z jednoty. Božské Bytí to vysvětluje takto:

Bůh JE. Bůh současně existuje ve všem. Muž a žena existují v Bohu jako prototyp. jednotu v klidu ukončuje začínající pohyb, zahušťování se Božství ve svém nitru, jistý druh buněčného dělení na mužský a ženský princip. Jsme vytvarované božské součásti, které společně s jeho dalšími složkami sbírají zkušenosti.

My, jako bytosti, přebýváme uvnitř i zvenčí tohoto zahuštění, existujeme v časově omezeném duálním systému. vytvoření duálního systému si můžeme představit jako sevření dlaně, trvající jistou dobu.

Existujeme ve zhutněném stavu, v božské síle, která je v pohybu; současně však existujeme i ve světelném bytí, v Bohu. To v nás vytváří iluzi, že uvnitř a venku jsou oddělené oblasti. Ale faktem je, že Božství zatím nikdo neopustil. Zahušťováním, sevřením dlaně v pěst, se všechno pouze více noří do hlubin božského nekonečna.

Nositelem božských vlastností, ženského i mužského je duše, náš duševní oděv, a proto se na Zemi inkarnujeme jako muž nebo žena.

Zkušenosti, které sbíráme v konstrukci časoprostoru, putují vrstvami světelné struktury zpět, mění se na zářivé Vědomí a extrakt se z nich vlévá do Božství. Bůh takto v sobě roste.

Když jsme se (po)hroužili do stále hustší hmoty, spouštěli se na vláknech do nejhlubších hlubin zahaleni spletí nití (tj. frekvenční sítí), odvinuli jsme se nakonec do maximální oddělenosti. tato vlákna, tyto šňůry nás s Božstvím neoddělitelně spojují. Podobá se to řece, tekoucí vodě, jež je s pramenem propojena povrchovým napětím.

Spojovací nitě pronikají buněčnou strukturou do hloubek fyzického těla a splývají s nervovými drahami. Proto je duch i v nejhrubší hmotě.

Nervová tkáň nekončí na hlavě, chodidlech nebo rukou, ale pokračuje dál éterem, coby nehmotná světelná struktura, do božské jednoty.

Všechny pozemské zkušenosti proudí krok za krokem a život za životem, jako by impulsy, nervovou soustavou a v závislosti na intenzitě zážitku vyživují božský Pramen.

A nyní to nejlepší: Do této vesmírné nervové struktury můžeme vkročit! Nač nám to bude? Naučíme se v našich zážitcích a zkušenostech rozpoznávat božské obsahy a integrovat je do života. Zdálo se, že to je možné pouze po smrti, když se díváme na uplynulou existenci a vyvozujeme z ní důsledky. Vědomou prací a Božskou světelnou strukturou však můžeme zrušit nízkofrekvenční části naší psychiky (ego, blokace) z tohoto života i předešlých pobytů na Zemi.  Uvolní se přímá cesta jak k prožití Božství, tak i vzdáleného budoucího bytí. Ve stavu mimo dimenze časoprostoru jsme schopni se otevřít moudrosti universálního bytí; můžeme z ní čerpat jako z pokladny. Vyrosteme tím z dosavadních náhledů, přestaneme „viset“ na starých poučkách a začneme zkoumat, ba využívat světelnou sílu. Zároveň si uvědomíme naši cestu i naše úkoly.“

 

2. ukázka:

V centru plynoucího Božství

Představ si, že jsi Bohem.

Sviň se do světelné struktury. Představ si to tak, jako kdybys z nekonečna hluboko do hemisféry Země provlékl nit, nebo kdybys vytvaroval z masy nekonečna trychtýř, který se postupně ztenčuje a je stále tenčí…

Tak byla kdysi vytvořena i stříbrná šňůra. zahuštěním Světla byl takto stvořen rovněž člověk, neboť „hrouda“, která visí na konci šňůry, to je lidské bytí.

Vdechni to do sebe a ocitneš se vmechanismu božského. Vzápětí vydechni a do struktury šňůry vyšleš světlo. Odešli to, co JE, protože jsi Bohem. Pošli světlo k tomu, co bylo vysláno, neboť tím jsi ty.

Vytvoř si tento obraz a přesvědč se, podaří-li se ti přijmout světlo. Pokud ano, pak víš, že JSI Světlem, že jsi vysílačem světla. Cvič se v tom. Představ si, že jsi Bůh. Představ si, že jsi samotným Centrem, dokonce Centrálním Sluncem. Vytvoř si obraz, že jsi aspektem Boha, božského Bytí, a dovol si „vytékat“ z něj všemi kanálky, nitěmi, které vidíš a cítíš. každým proudem, jenž se znovu do tebe vlévá, si uvědomíš, že pramenem, zdrojem všech těchto proudů, jsi ty sám. Dovol si „vytékat“ ven a vysílej světlo tomu, kdo jsi, protože jsi ukotven v těle. Uvědom si, že světlo roste tam, kde je v těle ukotveno.

Neposílej něco někam jenom tak; a už vůbec ne, když se při tom identifukuješ sám se sebou. Vysílej to, s čím jsi spojen. Tak vyšleš světlo ke Světlu, aby rostlo.

Zůstaň v opaku, vnímej ve stavu mimo časoprostor a zkoumej mechanismy božského Bytí. Setrvej v toku božského Vědomí. Řekni si – Jsem božská Síla; a pociť, jak ji vysíláš všude tam, kde jsi, poněvadž jsi ve všem, jsi ukotven ve Světle.

Jakmile jsi v obratu, coby božský aspekt předáváš světlo. Nevysíláš jej, ale dáváš jej, neboť konáš jako Stvořitel.“

 

Milí moji, pokud budete pomalu a vědomě číst stránky této knihy, můžete se začít zvolna nořit do informačních kanálů Božské světelné struktury. Vyzkoušejte…

 

S láskou,

Sofie

 

Sdílení příspěvku je  možné i vítané, při uvedení poznámky: Pro www.novoucestou sepsala Sofie H. Děkuji.