O tanci duší, aneb proč přichází krize ve vztahu s dvojplamenem
Každý vztah, ať už je karmický, mezi spřízněnými dušemi, nebo mezi dvojplameny má své krásné i těžké chvíle. Žádný vztah není od první chvíle dokonalý, neboť ani my nejsme dokonalí… Potkáte-li však svůj dvojplamen vězte, že vás čeká ta nejintenzivnější lekce o dokonalosti, jaké je vesmír schopen.
Každý toužíme po někom, kdo vyplní ono prázdné místo v našem srdci a my konečně získáme pocit celistvosti a dokonalé harmonie. Představujeme si, jaký by měl být. Přejeme si, aby nám ve všem rozuměl a především, aby měl pro nás za všech okolností upřímné pochopení. Aby nás přijal takové, jací jsme a nesoudil naše chyby. Položili jste si však někdy otázku: “Dovedl bych já udělat totéž?” Dávejte si pozor na svá přání…ona se totiž mohou splnit…
Zničeho nic, jako by znenadání z nebe spadla ta “vaše” hvězda a vám do života vstoupí ten, na něhož už dlouho čekáte. Cítíte to jiskření, ten zvláštní pocit, jako byste ho už znali věky. Zdá se že vám rozumí jako dosud nikdo, říká věci, které potřebujete slyšet, ptá se na to, co víte, že potřebujete sami sobě zodpovědět. Zkrátka, jakobyste našli kouzelné zrcadlo. Samým nadšením se na něj usmíváte a ono vám váš úsměv posílá zpět. A tak ho obejmete a ono vás obejme ještě pevněji. Nějakou dobu vám ta radost zaplavuje duši a máte pocit, že jste na dosah ráje. Ale…zasloužím si já něco tak krásného? Vytane vám náhle na mysli otázka. To vaše ego se vrátilo z dovolené, kam ho na chvíli poslalo vaše rozdováděné srdce. Jenže teď je zpět a vrací úder. A jeho hlavní zbraní je racionální myšlení, logika a pochybnosti. Což samy o sobě nejsou nijak špatné věci. Dokud není ego jejich pánem.
Co když…co když se pletu a on/ona není mým dvojplamenem? Co když mě nemiluje? Vždyť ho/ji vlastně vůbec neznám. A často také: Vždyť jsme každý z jiného konce světa, jak nám to může klapat? Nebo: Jak jsem si mohl nevšimnout těch kulturních, (či jiných) rozdílů?…otázky se vynořují ve vaší mysli jako když se rojí včely. Přesto vás každé setkání s ním/ní naplňuje úžasnou energií. Nechcete ho/ji ztratit. Jenže cítíte, že se něco děje. Že pochybnosti jsou oboustranné…
A máte pravdu. Přestanete-li se do zrcadla usmívat, zakaboní se taky, i kdyby bylo sebekouzelnější. Je to zrcadlo. Objeví-li se ve vás pochyby, ono je bude zrcadlit. Začnete-li ho obviňovat z nedůvěry, udělá to samé vám. A tanec může začít… pochybnosti, předsudky, urážky, všelijaké podivuhodné dedukce vaší mysli se dají do pohybu a nedají vám spát. Vám ani jemu, vašemu dvojplameni. Spirála se otáčí a všechno se s vámi točí. Nakonec to jeden z vás nevydrží a uteče. Zablokuje komunikaci. A vy zůstanete sami s vašimi tisíci otázkami. To ticho je najednou temné a kruté, o to víc, když vám ještě v srdci zaznívá ozvěna rajského smíchu předchozích dní či týdnů. A přeci je to ticho přesně tím, co potřebujete. Jako semínko potřebuje zimu a období temna, aby mohlo na jaře vypučet v krásnou květinu. Jako housenka potřebuje temnotu kukly, aby se mohla proměnit v motýla. V temnotě odloučení začnete z dlouhé chvíle (a protože na svůj dvojplamen stejně nedokážete nemyslet) odpovídat na všechny ty otázky, které se vám nahromadily. Pěkně jednu po druhé. A začnete chápat. Uvědomíte si jak moc vám chybí. Uvědomíte si, že mu odpouštíte, že na něj nedokážete zapomenout a že to co vám na měm vadilo je pouze to, co se bojíte, že vadí jemu na vás. Zjistíte, že se nepotřebujete naučit milovat jeho, ale sebe. Teprve pak budete dostatečně silní na to, abyste spolu vydrželi.
Nikde není dáno jak dlouho toto období “kukly” bude trvat. Záleží jen na vás a na vašem egu, jestli dáte srdci šanci. Protože vaše srdce ví, že jednou stejně vyhraje. Ví že má pravdu a že přesila ega je jen dočasná. Čím dříve utopíte ego v slzách bezpodmínečné lásky, tím dříve se vrátíte do onoho ráje, v který jste na začátku doufali. Jedno je však třeba pochopit. Každý dvojplamen potřebuje různě dlouhý čas k tomu, aby se z “kukly” dostal. A tanec tak bude nejspíš chvíli pokračovat. Tanec návratů a odcházení do samoty, tanec pochyb, odpouštění a duševního i duchovního růstu. Teprve když z vás obou budou motýli, můžete vzlétnout do výšin a nechat se kolébat závany bezpodmínečné lásky a extáze. Hodně štěstí!
Eidheann
Přidat komentář