Pravda a pokora

Blahoslavení ti, kteří se dovedou pokorně sklonit před pravdou, a kteří dovedou pokorně obdivovat rosu na květech. Pokora je moudré a trpělivé vyčkávání a netrpělivost je jejím nejhorším nepřítelem. Pravdivost a moudrá rozvaha jsou nerozlučnými družkami pokory, která se neponižuje, ale podrobuje Božím zákonům.

Svobodná vůle je další nerozlučnou přítelkyní pokory k pravdě, která není otroctvím, ale nejvyšší svobodou. Nepodřizuje se pod pohrůžkou přísných trestů, nýbrž dodržuje všechny závazky s dobrovolnou samozřejmostí bez přinucení.

Pokora k pravdě je moudrá, rozvážná, uvážlivá, nesklání se před lidským diktátem a nelísá se do přízně nikoho. Přijímá věci, jak skutečně jsou, ale není slepá k jejich nehodnotám a místo nich dosazuje všude vůli Boha. Pokora není kazem charakteru, nýbrž jeho ušlechtilou patinou, neboť spojuje tři nejzákladnější stavy duše. Víru, naději a lásku.

Všeho okusil člověk. Poznal bezprostřednost svobody i její kletbu, anarchii. Poznal milosrdenství pout pro otroka. Poznal práci. Její dělbou se stal konstruktérem času.

Poznal milost tvorby i jásot pravdy. Poznal touhu milovat, neboť láska nebyla dána prvotnímu člověku. Pouze sen o ní. Láska je dána člověku konečnému, u kterého již není zápas, jen klid naplnění.

 

K rozjímání:

Bohulibá mysli! Jdeš dolů, abys mohla cítit a žít. Jdeš tam, kde je ponořena v oceán nesvobodné lidské pravdy tvoje svatá, tichá tvář. Jdeš prozatím jako sen a vzpomínka na ztracený ráj, kde nebylo zloby a sobectví. Vzpomínka na onen svět lásky může být obnovena životem, který je nutno protrpět a prožít, protože sen není život. Moudrost vědomí Nadjá nás záhy učí rozeznávat, neboť nám ukáže podmínku života – sebe! Zatím se spokojíme tím, že jsme. Bůh – Pravda – bude, až jej začneme uskutečňovat.

Jan Kefer