Spirituální krize na kolečkách
Zažili jste někdy delší dobu trvající stav, ve kterém jste měli silné podezření, že jste se zbláznili? Šílená únava, výkyvy nálad, hluboká temnota, dlouhý bezdůvodný pláč a samá nedorozumnění – prostě období, ve kterém bylo najednou všechno jinak? Spirituální, nebo také psychospirituální krize je stav, ve kterém lidská bytost opouští staré struktury a získává zasvěcení pro nový, mnohem naplněnější život. Samozřejmě za předpokladu, že je správně pochopena a integrována. Tento termín (v originále spiritual emergency, předložený Stanislavem Groffem) se v západní kultuře převrací v puse jako týden starý knedlík. A je i stejně vyhledávaný.
Vývojový mezník
Co se v takové psychospirituální krizi děje? Podle odborných spisků se jedná o libovolně dlouhé období, ve kterém dotyčného přestávají naplňovat staré hodnoty (může docházet ke změnám v partnerském i profesním životě). Osoba se ocitá v situacích, ve kterých se necítí pohodlně, protože se rozpadají názorové systémy, vzorce chování. Cítí se méněcená a nepochopená (a spolu s tím vyplavává spousta emocionálních obrazů z dětství). Činnosti, které jí doposud obohacovaly, se najednou stávají nezajímavými či vyčerpávajícími. Někdy se ocitá na hranici šílenství a rozpoznat, kdy jde o pozitivní vývojovou etapu a kdy o psychózu dokáže často jen schopný terapeut se zkušenostmi s obojím. Toliko zhruba z psychiatrického hlediska.
Ze spirituálního hlediska dochází k čištění a otvírání jemnohmotných těl člověka, rozšiřování vědomí a procházení údolím stínů. Mohou se dostavit vzpomínky na minulé životy, ať už ve formě snů, denních vidění či zvláštních setkání ve fyzické realitě. Důvodem je probuzená mocná hadí síla, kundalini, která stoupá páteřním kanálem a razí si novou cestu skrze všechny nečistoty (traumata) v něm usazené. Je to pro člověka stejně přirozené jako např. růst ochlupení v pubertě a zajímavé je, že stejně jako si zápaďan holí skoro úplně všechno, má tendenci popírat i existenci duše i její potřeby. A tam teprve vzniká děsivost celého procesu.
Samozřejmě že spouštěčem takové transformace může být intenzivně praktikovaná meditace a další ryze duchovní, či naopak na první pohled zdánlivě neduchovní vlivy. Humornější je ale to, že krom drog, spánkové deprivace, stresu nebo ztráty blízkého může psychospirituální krizi spustit i hodně intenzivní sexuální zkušenost.
Díky osvícencům proniknuvším do vod klinické psychiatrie se pro rozlišení psychospirituální krize od psychózy bere ohled např. na vize (čili zjevení andělských, mistrovských či božských bytostí), změny ve vnímání vlastní existence (často se střídají stavy naprosté beznaděje a bolesti se silným štěstím, pocitem vnitřní expanze i zostřeným vnímáním). To ukazuje spíš na rozpohybování koleček než na to, že by měl člověk o nějaké to navíc.
Nepopulární téma
Když se budete snažit, vygooglíte. Z toho co si přečtete si budete spíš připadat jako objekt, než jako živá bytost, ale informace jsou na internetu hodnotné a často život zachraňující. Dokonce existuje dotazník, po jehož vyplnění si můžete udělat představu jestli jste jenom psycho, nebo i spirituální.
Novodobá společnost stále ještě klade důraz na výkonnost a na pohodu. Minulost zakotvená v lidském vědomí nám stále posílá dozvuk rozlišování na dobré a špatné, generovaný z velmi zúženého úhlu pohledu. Je-li člověku zle, je třeba to co nejrychleji změnit, samozřejmě aniž by se bral ohled na jeho celý dosavadní život. Postupem doby se i toto mění, přece kundalini z nás vytlačuje i tyto vzorce myšlení, chování a cítění.
Představte si svět, ve kterém byste v případě vstupu do psychospirituální krize dostali velké uznání a podporu od autorit i přátel. Když žena rodí, je to ještě celkem pochopitelné a oslavované. Všichnni ví, že neodrodí v kanceláři s hromadou povinností za krkem. Když rodíte vy vaše nové já, vzniká také nový život.
Osobní příběh
Připadala jsem si trochu jako nepoučená dívka, která pláče že umře po tom, co začala prvně krvácet. Měla jsem už sice jisté zkušenosti s podobnými stavy z minulosti, vyrůstala jsem v extrémně stresujících podmínkách a tlak všech těch let si našel cestu ven na počátku puberty. Tehdy jsem byla u lékařů pečená vařená bez valného výsledku. Spirituální transformace se mi odjakživa promítala do fyzické roviny (bolesti, ztráty vědomí a další záhadné úkazy, pro které nejrůznější vyšetření neposkytla relevantní vysvětlení). V 17 jsem skončila v péči psychiatra.
Nyní v dospělosti, po třech letech práce na vlastním rozvoji, kdy se můj život ubíral velmi pozitivním směrem a zdraví se mi prudce zlepšovalo, se jakoby všechno zlomilo. Ocitla jsem se v temné díře, ve které existovaly jen výčitky, strachy, traumata – všechno najednou, bez ladu a skladu. Emoce, mentální peklo, rozpad osobnosti, nezájem, vyčerpání… mohla bych pokračovat dále a dále. V mé fyzické realitě k tomuto nebyly žádné výrazné důvody. Dělám práci, která mě baví, mám fajn přítele i kamarády, krásné bydlení a přece můj nový život, ve kterém jsem si rychle zvykla, že jde vše k lepšímu a šťastnějšímu, až budu jednoho dne nejšťastnější na celém světě.
Nemusím snad ani říkat, jaký silný pocit selhání se dostavil během těch měsíců, ve kterých jsem se takřka permanentně cítila bezmocná, neschopná, nepochopená, osamělá. Vše, co jsem dělala vypadalo najednou tak ponuře – má aktivita nenesla přiměřené výsledky, kreativita padla prudce dolů. Najednou nic nedávalo smysl, množily se drobné konflikty a můj rozpadající se mozek generoval z každé maličkosti globální katastrofu.
Pomoc jsem začala nesměle hledat zhruba po třech měsících procesu, a to mezi svými přáteli. Nikdo z nich si nedokázal napasovat mnou sdělované zážitky na cokoliv ve vlastním životě (ano, zrovna krize je velmi individuální proces) a všichni mi vyděšeně v nejlepší víře radili, co mám změnit. Z toho si můj plytký mozek dokázal vyvodit jediné: všechno je špatně a musím začít něco dělat. Načetla jsem si dostupné informace a zjistila, že nejlepší bude nedělat nic, že jsem na správné cestě a je dobré pokračovat a neztrácet víru ve svůj život. Což takhle napsané vypadá hezky.
Vysvobození přišlo, až když jsem si do života dokázala vpustit přijetí – najednou na mé divné stavy lidé začali reagovat sdílně, pokud mi někdo přecejen ordinoval nový strach, dokázala jsem se pomalu za sebe a svůj vývoj postavit.
A tak vás prosím: Poskytněte lidem kolem sebe v krizi bezpečný prostor, ve kterém se budou moc vypovídat. Nepřetvářejte zkušenosti na problémy. Nabídněte podporu, ne (domnělé) řešení. Strach jen násobí strach.
Láska a soucit umí zázraky.
Zdroj: http://locpress.com/
Přidat komentář