Šiva

Shiva je posledním a nejkomplexnějším ze svaté trojice (tzv. Trimurti, Brahma-stvořitel, Vishnu-zachovatel a Shiva-ničitel), a symbolizuje konec, nebo-li transformaci, přechod. Aby něco nového mohlo vzniknout nebo se přeměnit, zánik předchozího je nevyhnutelný. Abychom získali novou práci, je třeba skončit v předchozím zaměstnání. Abychom se mohli pohnout dopředu s budoucím manželem, je třeba se rozvést se stávajícím.
Abychom mohli absolvovat spirituální cestu třeba do lndie, je třeba skončit v zaměstnání (tedy pokud nemáte osvíceného šéfa). Abychom ocenili světlo a lásku, je třeba tmy a nenávisti. Abychom se mohli narodit, je třeba smrti.  Proto je nesmysl chápat Shivu jako negativní či pozitivní element, neb jsou to pouze dvě strany tytéž mince. Om Namah Shivaya mantru například neradi zaslechneme pokud někdo z blízkých trpí nevyléčitelnou nemocí, s radostí si ji pak zazpíváme když se sami nemůžeme vyléčit z angíny. Symbolizuje totiž konec.

Tak proč se pak tak trápíme každou změnou? Proč se bojíme, proč toužíme, proč prahneme, proč jsme věčně nespokojení?  Odpověď je, protože jsme nepoznali a nepochopili opravdový Shivův význam.

Shiva bývá vyobrazen s hadem okolo hlavy, symbolizujícím smrt a reinkarnaci. Tak jako had svléká kůži a plynule přechází z jedné formy do druhé, tak i duše svléká tělo a transformuje se do dalšího. Ale nemusíme jít ani tak daleko, stačí přecházet z jednoho dne do druhého, přerod mládí ve stáří. Pohyb a plynulý tok věcí (samsara v hindu, dharma v buddhismu), životy, situace, děje stále plynou. Shiva sedí na tygru, který symbolizuje naši mysl. A je jen výplodem mysli , že se domníváme, že jen tohle a támto nás udělá šťastnými. Občas mívá kolem sebe lebky, nebo ji drží v ruce, aby nám připomenul, že je vládcem všech konců, vrcholem koloběhu cyklů, ve kterých se nacházíme. Je našim úkolem se vymanit z jeho područí a dostat se na onu „nehybnou plochu“. Zůstat uprostřed prožitků a událostí. Naučit se být oním pozorovatelem, co se nikdy nemění, protože existuje část „já“, která zůstává stále stejná, a to je vaše „Já“.

Celý vesmír je věčně v pohybu, nic není nehybné a stálé. Jenže my toužíme právě po tom! Toužíme po místě, kdy se nemění vůbec nic, po jakémsi neměnném definitivu, protože podvědomě čekáme, že pak už budeme jenom šťastní a spokojení. Chceme dojít k místu, kde už se nic neděje, které je perfektní, kde můžeme nehybně být a kde už nebudeme v zajetí Shivových rytmů. Domníváme se, že jen co dotančíme tento tanec, už budeme mít klid.

Schválně, kolikrát si říkáte, …až začnu zase chodit pravidelně do posilovny, už to bude jen dobré (ale víte, že prvním příchodem to nekončí a je třeba nepřetržitě pokračovat)…, …až děti vyrostou, pojedu na cestu kolem světa (a pak co? pak na té cestě budete pořád?)…až nakoupím, sednu si v klidu doma k televizi, budu relaxovat a bude mi už jen dobře  (a ona vám do toho zrovna zavolá babička, že je třeba jí dovézt brambory)…Anebo, …“kdyby ty jsi zavolal v pět, tak já bych byl teď klidnější“, „kdyby ty jsi udělal tohle, tak já budu šťastnější“, kdyby, kdyby, kdyby…

Pořád toužíme po jakémsi definitivu, neměnnu, věčnosti. Po tom jednom místě, kdy…až se stane tohle a támto.., budeme už jenom šťastní a spokojení.  Nechápeme ale, že abychom byli šťastní, nemusí se stát vůbec nic. Shiva bude totiž tančit pořád. Pořád a neustále, a když si myslíte, že už jste skoro v tom „neměnnu a věčnosti“, Shiva udělá piruletu a jedete znova.  Dostáváte se pak do zamotaného kruhu života  plného tužeb, očekávání, těšení se a doufání, které nevyhnutelně musí vést ke zklamání, smutku a rozčarování. Protože i když dané věci dosáhnete, chcete víc.

Shivu lze poznat jen uvědoměním si, že žádné „potom“, žádné „až tohle a támto“, žádné „kdyby tohle a toto“, žádné „jen co dodělám…“, žádné „kdyby mé zdraví nebylo tak chatrné“, nic z toho není. Neexistuje žádný jiný optimální scénář, žádné jiné optimální podmínky, žádný jiný čas pro to, abychom dosáhli toho „definitiva“. To je totiž ukryto právě v tomto momentu, v tomto životním stylu, který vedete, v tomto vztahu, v kterém se nacházíte, tady a právě v tuto chvíli. Pak Shiva dotancuje, pochopíte velikost bodu a jednotu kruhu, ve kterém Shiva tančí.

 

 

Když se Shiva (který víc než cokoliv jiného znamená pravé vědění), a Shakti (energie, naše energie, „rozptýlená“ energie Vesmíru) spojí, nastává prozření (osvícení). Shiva a Shakti splynou v jedno. A to jedno je věčné, neměnné a jediné pravé.  Projeví se to hlubokým pochopením momentu a jeho nekonečného potenciálu. Shiva není zlý ničitel, který všechno bere. Shiva je místo, kde chcete dojít. V něm chcete najít útočistě z vleku dění a uvědomit si, že jediné, čím si opravdu můžete být jistí, je to, že tady a teď  Jste.

Zdroj: http://www.lenkaknag.com/