Proč je láska bolestivá?

Láska je bolestivá, protože vytváří cestu pro blaženost. Láska je bolestivá, protože transformuje; láska je přeměna. Každá přeměna je bolestivá, protože staré musí být opuštěno pro nové. Staré je důvěrně známé, jisté, bezpečné, nové je naprosto neznámé. Přesouváte se do nezmapovaného oceánu. V novém nemůžete použít svou mysl; ve starém je mysl obratná. mysl dokáže fungovat pouze ve starém; v novém je mysl naprosto nepoužitelná. Proto se vynořuje strach. Když opustíte starý, pohodlný, bezpečný svět, svět pohodlí, objevuje se bolest. Je to stejná bolest, kterou cítí dítě, když vyjde z matčina lůna. Je to stejná bolest, již cítí pták, když se dostane ven z vajíčka. Je to stejná bolest, kterou cítí pták, když se bude pokoušet vzlétnout. Strach z neznámého, nejistota neznámého (proti jistotě známého) a nevypočitatelnost neznámého způsobují, že je člověk velmi vystrašený.

Protože přeměna bude od Já ke stavu ne-Já, je bolest velmi hluboká, ale nemůžete dosáhnout extáze, aniž byste prošli utrpením. Jestliže má být zlato očištěno, musí projít ohněm.

Láska je oheň.

Kvůli této bolesti žijí miliony lidí život bez lásky. Také trpí, ale jejich utrpení je zbytečné. Trpět kvůli lásce není stejné jako trpět zbytečně. Trpět v lásce je kreativní; pozvedá vás to na vyšší úrovně vědomí. Trpět bez lásky je naprosto zbytečné, nikam vás to nevede, neustále se pohybujete v tomtéž bludném kruhu.

Člověk, jenž žije bez lásky, je narcisistický, uzavřený. Zná pouze sám sebe. Nakolik může znát sám sebe, jestliže nezná druhé? Jedině ostatní mohou fungovat jako zrcadlo. Nikdy nepoznáte sami sebe, aniž byste poznali druhé. Láska je také velmi důležitá pro sebepoznání. Člověk, který nepoznal druhé prostřednictvím hluboké lásky, intenzivního citu, naprosté extáze, nebude schopen poznat, kdo je on sám, protože nebude mít zrcadlo, aby viděl svůj vlastní odraz.

Vztah je zrcadlo, a čím čistší je láska, tím je dokonalejší; zrcadlo je lepší, když je čistší. Vyšší úroveň lásky potřebuje, abyste byli otevření. Vyšší úroveň lásky potřebuje, abyste byli citlivější. Musíte sundat své brnění, a to je obtížné. Nemůžete být neustále ve střehu. Musíte opustit vypočítavou mysl. Musíte riskovat. Musíte žít nebezpečně. Ostatní vám mohou ublížit, a proto se bojíte zranění. Ostatní vás mohou odmítat, a tak se bojíte milovat. Odraz svého vlastního Já, jež naleznete v druhých, může být odporný – toho se bojíte, a proto se vyhýbáte zrcadlu! Ale tím, že se vyhýbáte zrcadlu, se nestanete krásnými! Když se vyhýbáte nějaké situaci, nebudete se rozvíjet. Musíte přijmout výzvu.

Člověk musí milovat. Je to první krok k Bohu a ten nemůže být vynechán. Ti, kdo se tento krok lásky pokoušejí přeskočit, Boha nikdy nedosáhnou. Je naprosto nutné tím projít, protože sebe jako celek si začínáte uvědomovat pouze tehdy, když vaše přítomnost je obohacena přítomností druhých, když jste vytaženi ze svého narcismu.

Láska je otevřené nebe. Milovat znamená mít křídla. Neohraničené nebe však samozřejmě vyvolává strach.

Je to velmi bolestivé odhodit ego, protože jsme se učili, abychom ego rozvíjeli. Domníváme se, že ego ne náš jediný poklad. Chráníme jej, zdobíme, neustále jej leštíme. Když láska zaklepe na dveře, jediné, co je nutné udělat, je zamilovat se a odložit ego. To je samozřejmě bolestivé, protože toto ohavné ego, myšlenka, že „jsem izolovaný od života“, je vaše celoživotní práce; je to vše, co jste vytvořili.

Názor, že jste izolovaní od života, je odporný, protože je nepravdivý. Tato myšlenka je klamná, ale naše společnost je založena na představě, že každý člověk je samostatná osoba. Pravda je, že na světě neexistuje vůbec žádná osoba; existuje pouze přítomnost. Vy neexistujete – ne jako ego oddělené od celku. Jste součástí celku. Celek vás prostupuje, celek ve vás dýchá, pulzuje, celek je váš život.

Láska vám umožňuje poprvé zažít soulad s něčím, co není vaším egem. Díky lásce poprvé poznáte, že dokážete být v souladu s někým, kdo nikdy nebyl součástí vašeho ega. jestliže dokážete být v souladu se ženou, přítelem nebo mužem, jestliže dokážete být v souladu se svým dítětem nebo se svou matkou, proč byste nedokázali být v souladu se všemi lidskými bytostmi? Jestliže vám soulad s jediným člověkem poskytuje takové potěšení, co bude výsledkem, jestliže budete v harmonii se všemi lidskými bytostmi? Jestliže dokážete být v souladu se všemi lidskými bytostmi, proč byste nemohli být v souladu se zvířaty, ptáky a stromy? Jeden krok vede k dalšímu.

Láska je žebřík. Začíná jednou osobou a končí celkem. Láska je začátek, Bůh je konec. Bát se lásky, bát se rostoucí bolesti lásky znamená zůstat uzavřený v temné cele. Moderní člověk žije v temné cele. Je to narcistické – narcismus je největší posedlost moderní mysli. Kvůli němu existují problémy, které jsou nesmyslné. Existují problémy, jež jsou kreativní, protože vedou k vyššímu uvědomění. Existují problémy, které nevedou nikam, pouze vás omezují. Drží ve vašem starém nepořádku. Láska vytváří problémy. Těmto problémům se můžete vyhnout tak, že se vyhnete lásce – ale jsou to naprosto nevyhnutelné problémy! Budete jim muset čelit, střetnout se s nimi; musíte je prožít, projít jimi, a dostat se tak dál! Musíte jimi projít, abyste se dostali dál. Láska je jediná věc, jež stojí za to, abyste se jí věnovali. Jestliže nemilujete, a k tomu se rozhodlo mnoho lidí, pak jste někde uvázli. Pak váš život není putování, pak váš život není řekou, která směřuje k oceánu. Váš život je tůní se stojatou špinavou vodou a velmi brzy zde nebude nic jiného než bláto a bahno. Aby život nebyl zanesen bahnem, musí stále plynout. Řeka zůstává čistá, protože stále proudí. Plynutí je způsob, jak zůstat čistý.

Milující  člověk zůstává čistý – všichni, kdo milují, jsou čistí. Lidé, kteří nemilují, nemohou zůstat čistí; stávají se nečinnými, ustrnulými, dříve nebo později začínají zapáchat – spíše dříve než později – protože nemají kam jít. Jejich život je prázdný.

Toto je pozice moderního člověka a kvůli tomu se hojně rozšířily všechny druhy neuróz a duševních chorob. Již to není tak, že je duševně nemocných jen pár jedinců; realita je taková, že celá země se stala blázincem. Všichni lidé trpí nějakým druhem neurózy a tato neuróza pochází z vašeho narcistického ustrnutí. Každý uvízl ve své iluzi odděleného ega, a to způsobuje duševní chorobu.

Láska je bolestivá, ale nevyhýbejte se jí. Jestliže se jí vyhýbáte, vyhýbáte se největší příležitosti k růstu. Milujte, trpte láskou, protože prostřednictvím utrpení přichází báječná extáze. Ano, je zde utrpení, ale z tohoto utrpení se rodí extáze. Ano, ego bude muset umřít, ale pak se narodíte jako Bůh, jako buddha.

Láska vám poskytne první ochutnání tao, súfismu a zenu. Láska vám dá první důkaz, že život není nesmyslný. Lidé, kteří říkají, že život nemá smysl, nikdy nepoznali lásku. Jejich slova sdělují pouze to, že v životě lásku propásli.

I když cítíte bolest a trpíte, projděte temnou nocí a dostanete se k nádhernému východu slunce. Pouze po temné noci následuje svítání. Pouze po temné noci přichází ráno.

Můžete zapomenout na Boha – je to pouze prázdné slovo. Můžete zapomenou modlitby, protože to jsou pouze rituály, jež vám vnutili druzí lidé. Láska je skutečná modlitba, není nikým vnucena. Rodíte se s ní. Láska je opravdový Bůh – ne Bůh teologů, ale Bůh Buddhy, Ježíše, Mohameda, Krišny, súfismu. Láska je způsob, metoda, jak vás jako izolovaného jedince sprovodit ze světa a pomoci vám stát se nekonečným. Zmizíte jako kapka rosy a stanete se oceánem – ale musíte projít dveřmi lásky.

Když člověk začíná mizet jako kapka rosy (a člověk žil dlouho jako kapka rosy), bolí ho to, protože se domnívá: „To jsem já a to odchází. Umírám.“  Neumíráte, umírá pouze iluze. Ztotožnili jste se s iluzí, ale iluze je stále jen iluze. Pouze tehdy, když iluze zmizí, budete schopni poznat, kdo jste. Toto odhalení vám přinese nejvyšší možnou radost, blaženost a požehnání.

 Osho, Láska, svoboda, samota