O svobodě ve vztahu

Láska není připoutání. Láska nezná žádné připoutání a to, co zná připoutání, není láska. Je to vlastnictví, navláda, lpění, strach a chamtivost – může to být tisíc a jedna věc, ale není to láska. Za lásku jsou vydávány jiné věci, za označením láska se skrývají jiné věci, které lze nalézt v nádobě, na níž je přilepena nálepka LÁSKA. Uvnitř naleznete mnoho věcí, ale láska tam vůbec není.

Dávejte pozor. Jestliže jste připoutáni k osobě, milujete? Nebo se bojíte své samoty, a proto se toho člověka tak držíte? Protože nedokážete být sami, využíváte tuto osobu, abyste nebyli sami. Bojíte se. Je to čiré bláznovství. Není to láska, je to něco jiného. Bojíte se své samoty, nejste schopni být sami se sebou a potřebujete někoho, aby vás rozptýlil nebo aby se o vás staral. Chcete druhého člověka vlastnit, chcete druhého člověka využívat jako prostředek pro své vlastní cíle. Využívat druhého člověka jako prostředek je násilí.

Immanuel Kant z toho udělal jednu ze svých zásad morálního života. Říkával, že jednat s člověkem jako s prostředkem je nejnemorálnější čin. Je to tak proto, že když jednáte s druhou osobou jako s prostředkem – kvůli svému potěšení, kvůli své sexuální touze, kvůli svému strachu, nebo kvůli něčemu jinému – když využíváte člověka jako prostředek, omezujete ho na věc. Ničíte  jeho nebo její svobodu, zabíjíte jeho nebo její duši.

Duše může růst pouze tehdy, když jste svobodní. Jestliže vnutíte otroctví druhému člověku, v tutéž dobu uvězníte sebe. Jestliže spoutáte druhého, druhý spoutá vás, jestliže omezíte druhého, druhý omezí vás, jestliže se snažíte vlastnit druhého, druhý bude vlastnit vás.

Nikdy nejednejte s jakýmkoli člověkem jako s prostředkem. S každým jednejte jako se sebou – pak nebudete na nikom lpět a nebudete k nikomu připoutáni. Milujete, ale vaše láska dává svobodu a když dáváte svobodu druhému, jste svobodný. Vaše duše roste pouze tehdy, když jste svobodní. Potom se budete cítit velmi šťastní.

Osho, Láska, svoboda, samota