Proč vznikají závislosti

Možná jste si všimli, že závislostí přibývá. Přibývá nejen počet závislých lidí, ale také se objevují stále nové a nové druhy závislostí.Lidé jsou dnes závislí nejen na drogách, alkoholu a cigaretách, ale i na sexu, hracích automatech, zdravé výživě, běhání, televizi, počítačích, chytrých mobilech, tabletech,…. Závislý může být člověk teoreticky na čemkoliv, co mu přináší příjemné pocity či zapomnění na těžkosti každodenního bytí.

Závislý člověk je nesvobodný, jeho závislost ho omezuje v běžném životě, odtrhává ho od reality. Mezi přirozenou zálibou či potěšením z něčeho a závislostí je právě tento rozdíl. Dotyčný člověk se své závislosti neumí vzdát, dostává se více a více mimo rovnováhu.

A proč je dnes tolik závislostí? Myslím si, že to má dva důvody:

Prvním důvodem či lépe podhoubím, na kterém závislosti dle mého názoru vznikají, je nedosycenost láskou a nedostatek kontaktu s matkou a jinými blízkými osobami v raném dětství. Každé dítě, které se narodí, potřebuje cítit svou matku, je na ní zcela závislé. Je to závislost přirozená a evolučně daná. Pokud takové dítě má možnost si fázi závislosti bez omezení prožít, nasytit se matčinou bezpečnou péčí a přítomností a poté může krůček po krůčku tak, jak to cítí, opouštět máminu bezpečnou náruč a objevovat svět a sebe sama v oddělenosti od ní, má zdravé a silné kořeny a závislým se pravděpodobně nestane. Bude nasyceno láskou a péčí a dostane dobrý základ do celého života, který bude prožívat spokojeněji.

Pokud však dítě nemá dostatečně uspokojeny své nejzákladnější potřeby, potřebu lásky, kontaktu a bezpečí, pak jeho kořeny jsou slabší a jeho duše strádá. A když v budoucnu najde nějaký zdroj libých pocitů, ať už je jakýkoli, pak může se k tomuto zdroji připoutat a sklouznout k závislosti na něm. Bude si tímto náhradním způsobem dosycovat deficit, který má.

Dříve žili lidé přirozeněji, malé děti byly matkami nošeny, kojeny, spaly s nimi v lůžku, prožívaly vše s nimi, nebyly odkládány samotné do kočárků a postýlek. Život plynul poklidněji, lidé žili ve větších rodinách, vzájemně si více pomáhali, žili ve větším sepětí s přírodou, respektujíce přirozené cykly a rytmy.

Dnes málokterý člověk může říct, že jeho potřeba lásky a péče byla v dětství dostatečně nasycena. Tudíž jsme všichni více náchylní tuto svou nedosycenost kompenzovat náhradními způsoby. Závislými se můžeme stát v kterékoli fázi našeho života.

Druhým důvodem a příčinou, proč vznikají závislosti, je únik z tíživé reality každodenního bytí, únik od problémů, neřešených vnitřních konfliktů, z neuspokojivého života. Takoví lidé hledají zapomnění třeba v alkoholu, aby otupili bolest, kterou v sobě cítí, ať už ji zapříčiňuje cokoliv. Nemají dost vnitřních sil či motivace se své bolesti postavit, přijmout ji a hledat, odkud ta bolest pochází a nalézat způsoby, jak svůj život uzdravit.

Dnešní doba je rychlá a stresující, mnoho lidí svůj život žije pod tlakem. Lidí, kteří žijí svůj život naplno, svobodně a v rovnováze se sebou sama moc není. A tak téměř všichni své životy doopravdy nežijí, jen přežívají, živoří a připadají si tak „normálně“, protože lidé v jejich okolí to mají také tak. A pak ti citlivější jedinci hledají nějaký prostředek, který tomu vnitřnímu nepohodlí uleví, otupí bolest či přinese dočasné zapomnění.

Zákonité je, že léčba závislostí je velmi obtížná. Obtížná právě proto, že je léčena hlavně odnětím drogy, ať už je tou drogou cokoliv. Značí to doživotní odpírání a pokud tento „vyléčený“ závislý ke své droze byť jen přičichne, hrozí recidiva a nové vypuknutí závislosti v plné síle.

Nedostatek lásky a pocitu bezpečí z raného dětství se léčí velmi obtížně. Jednak je to samotnou podstatou tohoto deficitu, jednak to může být i neporozuměním lidí, kteří se závislými lidmi pracují (i když si myslím, že tady se hodně zlepšilo) či neporozuměním a nepřijetím blízkých osob.

Tito závislí lidé jsou bytosti, které touží po lásce, kterou nedostali v dostatečné míře a zvolili si nešťastný způsob, jak svou nádobu lásky doplnit. Nebo jsou to nešťastní lidé, kteří utíkají před životem a před sebou sama. Léčeni by proto neměli být jen odnětím drogy, ale měli by být syceni láskou a porozuměním. Láska je síla, která dokáže jejich prázdnotu vyplnit tak, že ztratí potřebu sahat k náhradním zdrojům, či jim dá dostatek síly k tomu, aby začali pracovat na uzdravení svého života.

Takoví lidé potřebují naučit se mít se rádi, probouzet a posilovat sebelásku, protože nebyli dostatečně nasyceni láskou svých rodičů a tak tuto schopnost mít se rádi nemají dostatečně rozvinutou. Potřebují kolem sebe mít lidi, kteří je budou v tomto inspirovat a pomáhat jim.

Závislí lidé mohou mít problém se sebepřijetím. Pokud sami sebe nepřijímají takové, jací jsou, mají větší sklony k sebedestruktivnímu chování. Potřebují, aby lidé, kteří jim pomáhají, neměli uzamčená srdce. Potřebují cítit přijetí, potřebují vnímat, že nejsou za to, co se jim děje, odsuzovaní.

Neodsuzujme proto závislé lidi, nikdy nevíme, proč a jak moc strádají, jaké zátěže v sobě nesou. Dejme jim dostatek lásky a porozumění, přijměme je i s jejich slabostí, inspirujme je k práci na sobě. Tím jim doopravdy pomůžeme.

Barbora Müllerová

P.S. Každá pomoc bližnímu má však své meze, někteří lidé opravdu potřebují dopadnout až na dno, dříve nejsou připraveni pomoc přijmout.