Proč se stále motáme v kruhu?

Žijeme v úžasné době…. v době, která nám vedle všemožných technických vymožeností nabízí něco opravdu úžasného – návody… Náš svět je plný expertů na život, na lásku, na vesmír, dualitu, jednotu… Tito experti nás učí, jak se mít rádi, jak si správně přát, jak být lepší, šťastný, jak změnit sám sebe, jak pochopit sebe, jak pochopit ostatní… Zdá se, že jsme opravdu mistři v ovládání sebe sama.Tak PROČ NEJSME jako lidstvo šťastní?

Každý lektor, učitel, expert nám předává své zkušenosti a poučky jistě z dobrého úmyslu. Nechce nikomu ublížit, přeje si šířit štěstí a radost. Ale…

Přesto každý den míjím věčně ustarané tváře, s nepřítomným výrazem, žijícím ve svém vnitřním světě, který je na hony vzdálený tomu světu, ve kterém jsme nyní.

Ponořeni do svých myšlenek odmítáme svůj život, svá úskalí, své příležitosti a lpíme na představách, díky kterým se sami sobě víc a víc vzdalujeme… cítíme tu prázdnotu (uvnitř) a hledáme odpovědi (venku). A tak objevíme knihu o tom, jak být šťastný, jak si správně přát, jak změnit svůj život, jak se mít rád… A čteme, hltáme každé slovo, souzníme s každou větou a děláme vše, co se do nás skrz knihu hustí… Z celého srdce se snažíme o změnu… Chvíli cítíme blaho, změnu, pocit, že jsme to skutečně MY…. A pak …. Odložíme knihu… a prázdnota je zpět…

Knihy asi nestačí, potřebujeme vůdce, a tak zajdeme na společnou meditaci. V jogínském kruhu nás energie naplní jakýmsi blahem. Opakování si buddhistických manter nám krásně vypláchne hlavu… A opět se cítíme chvíli krásně, svobodně a vnitřně jásáme, že TO JE ONO… Ale pak… vrátíme se domů a za chvíli cítíme opět tu známou prázdnotu…

Co je tedy špatně?

Máme přestat číst knihy? Nikam nechodit? Zavřít se do sklepa a čekat, až nás náš vnitřní démon roztrhá na kusy a my se pak znovuzrodíme ve své čistotě plni Božské lásky?

Co má dělat člověk, který se chce mít rád, ale neví jak na to? Který má nastudované všechny argumenty, knihy, semináře, ale má je jen v hlavě… zatímco srdce zůstává raněné a nemocné? Co má dělat člověk, který si čte „DŮLEŽITÉ JE BÝT V SRDCI“ a po ničem jiném ani netouží, ale celé jeho nitro křičí „ALE JAK TO MÁM UDĚLAT!!??“.

——

Celá bytost mnoha lidí je naplněna „NEVÍM…“. Nevíme, co dělat, jak to udělat, a někdy už ani nevíme proč. Lámeme si hlavu nad tím, proč to celé vlastně děláme, vždyť život v nevědomosti je plný blažených iluzí a my se tu snažíme o vysvobození sebe sama z něčeho, co považujeme za špatné a přitom nevíme, jak má vypadat TO SPRÁVNÉ… Cítíme, že to, jak žijeme, nějak není ono, ale možná jsme jen rozmazlení, nevděční, egoističtí a tak si v hlavě tvoříme alibi, které z nás udělá oběť s pocitem viny a tak se postupně smiřujeme s tím, že musíme trpět… a čekat na spásu… z venku…

Ale zvenku NIKDY spása nepřijde…

Pokud je vaše srdce zavřené, tak články typu „buďte ve svém srdci“, ve vás pouze prohloubí pocit smutku a prázdnoty, protože vy víte, že ve svém srdci nejste (jinak byste neměli potřebu vyhledávat informace o tom, jak se do srdce dostat). Co mohu doporučit z vlastní zkušenosti je, že:

NEEXISTUJE NÁVOD NA ŽIVOT – Je proto důležité nebrat nic z toho, co čtěte jako návod. Vše je to jen inspirace. Inspirace pro Vaši cestu. Hodně lidí si to stále neuvědomuje a snaží se kopírovat cesty, názory a životy jiných. Každý, kdo si tímto stavem prošel, tak ví, jak těžké je opustit to známe iluzorní blaho a vydat se na cestu do neznáma. Ale když už na tu cestu vykročí, pak si ji začne skládat z toho, co jemu se líbí a co jeho oslovuje. Naše touha pak pomoci ostatním nás nevědomky nutí tlačit ostatní do toho, čím jsme si prošli sami… Místo toho, abychom jen předali naše poznání. Naši jedinečnou zkušenost, kterou mohou druzí rozvinout nebo obohatit o další možnosti. Dvě identické cesty neexistují. Jako neexistují dva identické životy. Proto ani neexistují návody na to, jak se dostat do srdce, jak se mít víc rád, jak potlačit ego, jak žít v míru (pokud ve vás vládne chaos nebo staré křivdy). Veškeré techniky, kdy si např. stoupneme před zrcadlo a odříkáváme, jak se milujeme, jsou jen dočasným ukolébáním naší vlastní myslí…

Pokud následujete návody, pak posloucháte svojí mysl, která vám říká, co ne/máte dělat. Cítíte se dobře jen dočasně, protože prázdnota srdce vás dožene, jakmile se mysl přestane soustředit na to, na co soustředila během meditace, čtení nebo jiné duševní aktivity. Ale protože vaše mysl nechce přijít o nadvládu nad vaším životem, tak vymýšlí argumenty a důvody, kterým vás udrží v mysli a bude vás nutit pořád přemýšlet a hledat odpovědi venku.

Rostoucí prázdnota znamená jediné – Vaše srdce je smutné, protože ho NEPOSLOUCHÁTE! Ale nikdy nebude křičet, aby přehlušilo hlavu. Bude trpělivě čekat, dokud ho sami nezačnete poslouchat.

——

Přestavte si rychlík… jede maximální rychlostí a někdo v něm zatáhne za záchrannou brzdu. Rychlík se zastaví, ale vše co je v něm, tak vlítne dopředu. Nastane chaos, zkáza, a mnoho bolesti… Nyní si ten proces zpomalte… Jako ve filmu. Rychlík se zastaví, chvíli je klid… ale za pár vteřin nastane náraz.

Naše mysl je jako onen rychlík. Pokud celý život žijete ve své hlavě, svými myšlenkami, pak není možné svoji mysl jen tak zastavit a myslet si, že to nebude mít žádný následek.

Techniky, které používáme, vytvářejí pouze delší či kratší prodlevu ticha, která vznikne mezi zastavením našeho rychlíku a nárazu všech myšlenek, které vezeme uvnitř…

Zrychlenou mysl nemůžeme zastavit, tedy můžeme, ale to, co v mysli máme, nás stejně dožene a převálcuje. A než se rozkoukáme, tak rychlík opět jede a my ho zase zastavujeme. A tak prožíváme jeden náraz za druhým a místo, abychom se přesunuli do srdce, tak neustále korigujeme hlavu. A pocit ticha, který zažíváme, když „zabrzdíme“ si pleteme se stavem vnitřního klidu a nirvány…

Co je nejlepší udělat s tímto myšlenkovým rychlíkem, který nás neustále udržuje v realitě mimo nás? Kdy neustále myslíme na to, co bylo, co bude, co na to řekne ten nebo tamta, jestli jsme se někoho nedotkli, jak někomu udělat radost?

Stačí zpomalit.

Všechny ty myšlenky, které mnohdy nejsou ani naše (ale převzaté z okolí), tak nás jen vyčerpávají. Chtějí totiž naši pozornost a tím, že jim pozornost poskytneme, tak my žijeme pro ně – pro ty myšlenky a iluze. A přestáváme žít tady a teď pro sebe, blokujeme si proud života, a proto vypadáme jako tělo „bez duše“.

Pracovat cíleně a vědomě s naší myslí není s cílem přestat myslet. Cílem je, žít vědomý život, ve kterém nejedeme na autopilota. Život, ve kterém se radujeme z detailů a maličkostí, které se dějí TEĎ. Život, ve kterém nelpíme na tom, co máme, ale těšíme se z toho, co máme…

Věřím tomu, že cílem je, aby naše mysl byla naším pomocníkem a rádcem, ale nikoliv vůdcem.

Naše mysl vytváří rozdíly a pocit nadřazenosti, který tolik lichotí naší osobnosti neboli egu. Ale vezmeme-li nadvládu své mysli, vezmeme ji i egu. Nemusíte tedy NIC NIČIT, stačí jen změnit cíl své pozornosti.

Proto, pokud zrovna žijete svůj život ve svém rychlíku, a nechcete to tak. Zpomalte ho tím, že zpomalíte své tělo. Dopřejte si relax. Dejte si nohy na stůl, nalijte si třeba sklenku něčeho lahodného a dívejte se na nebe, jak je jasné a zářivé a stejně tak jako mraky na nebi plují, tak nechte plout i vaše myšlenky. Je důležité se zcela vědomě vyklidnit.

Pokud se v tomto rozjímání u nějaké myšlenky zastavíte, a začnete nad ní přemýšlet, usmějte se tomu, řekněte té myšlence „sbohem“ a jen nechte dál tyto myšlenky plynout. Chce to trpělivost, ale jakmile se váš rychlík zpomalí, hlas mysli utichne… a pak se stane zázrak – promluví VÁŠ VNITŘÍ HLAS – jste ve svém SRDCI. Ten hlas poznáte, nebudete se ptát, zda je to skutečně Vaše srdce. Poznáte ten důvěrný hlas plný klidu a lásky… Váš vnitřní hlas… a pouze tím se nechte vést dál… Dokud neuslyšíte svůj hlas, žádné rady nemají smysl. Jsou to jen lákadla pro vaši mysl… Berte tyto lákadla jen jako inspiraci. Berte i mé články jen jako inspiraci.

Život je totiž jedna veliká inspirace 🙂 ale pokud tuto inspiraci berete jako návod, hledá tím vaše mysl elixír na život… a skončíte věčným hledáním. Vaše srdce Vám nenabídne elixír na život, ale elixír života…a v tom je nepopsatelný rozdíl! 🙂

S láskou,
Aleera

http://aleera.eu/