Chudák přijde k rabínovi a běduje: „Rabi, mám velikou bídu. Já, žena a šest dětí jsme v jedné světnici. Nemůžeme se ani hnout. Co mám dělat?“ Rabín přemýšlí a pak praví: „Kup si koně.“ Chudák se ukloní a odejde. Za čas přijde znovu a lamentuje: „Rabi, to je k nevydržení! Mám jenom jednu světnici a v té jsem já, žena a šest dětí, a teď ještě kůň. U nás není vůbec hnutí. Co mám dělat?“ „Prodej koně,“ radí rabín. Brzy na to přijde chudák znovu a má velikou radost. „Děkuji ti, moudrý rabi, za tvou radu. Prodal jsem koně a teď máme všichni místa dost.“
Víkendový úplněk na ose mezi Rakem a Kozorohem byl totiž jen bonusem navíc, vrcholným momentem hry, nečekaným nasvícením scény, vytažením pocitů a emocí souvisejících s rozehranou konstelací, která nás má přinutit udělat ve svém životě určité změny, k nimž se ne a ne odhodlat, přestože víme, že jsou nutné a nevyhnutelné. Tahle konstelace – Slunce v Raku v opozici na Pluto v Kozorohu – plynule navazuje na nedávnou opozici Marse + Merkuru vůči Plutu. A jako obvykle, je to dlouhý, pozvolný proces, který nabíhá, stoupá, vrcholí, klesá, znovu stoupá, láme se, opadá, ustupuje a potom ještě dlouho uklízíme následky. Paralela v povodních, jejichž dvacáté výročí si – ne náhodou – právě v tomto čase připomínáme. A konec konců, nejsme na premiéře, repríza tohohle dramatu je na programu každoročně na přelomu školní roku a letních prázdnin, vzpomeňte si.
Takže, úplněk odezněl, Slunce stále v opozici k Plutu. Jedna poznámka na dané téma.
„Jak to, že furt píšeš o tom Plutu? Ať se člověk podívá, kam chce, všude Pluto a dělá jenom samý průsery!“ Není to tak. Pluto je na svém místě, celkem nehnutě a už mnoho let, pohyb minimální a pomalý. Jenže život se, nahlíženo optikou astrologie, vyvíjí cyklicky, nikoliv lineárně. Takže minimálně jednou za měsíc (Luna), jednou za rok (Slunce), či jednou za onoho času k Plutu znovu dostaneme… a to nemluvím o vazbách vznikajících na dálku, jakými jsou právě opozice, kvadratury, nebo i trigony a sextily. Pocit, že Pluto je všude, vzniká spíš tím, že v momentě, kdy nám někdo stiskne krční tepnu, je naše citlivost extrémní. Bodejť ne! Se stejnou pravidelností se dotýkáme i Jupitera a Venuše, ale to nikomu nevadí, hýkáme nadšením, a ještě máme pocit, že se nám konečně dostává oprávněné odměny. Jenže jako by bez Venuše nebylo radosti, bez Jupitera růstu, bez Pluta bychom se nepohnuli z místa a shnili ve své nehybnosti. Karel Jaromír Erben: Dobře tak, že je smrt na světě
A znovu refrén: úplněk odezněl, Slunce stále v opozici k Plutu. Tenhle aspekt vrcholí právě dnes. Čili, z nejhoršího jsme vevnitř. Máte-li zájem vysledovat sekvenci událostí, jež tento tranzit přináší vám, projděte si zpětně své diáře a mrkněte, co se přihodilo ve vaší minulosti specificky kolem dat 8. července 2016, 6. července 2015, 4. července 2014,… a tak dál hlouběji do minulosti. Data neberte na den přesně, nechte tomu den dva vůli.
Příklad? Mě loni vyhodili z práce, vytoužený okamžik, přesto naprostá paralýza. Předloni rozdali vedoucím projektových skupin pomyslné revolvery, ať do druhého dne odstřelíme 10 % svých kolegů v týmu. Rok 2014 byl naprostý masakr, ale osobní natolik, že to s dovolením vynechám…
Slunce v opozici k Plutu je konstelací vyhrocené krize. Krize vnitřní, to v každém případě, i když ji s oblibou promítáme do vnějších událostí, protože představa, že vedu brutální boj sama se sebou, se svým zbytnělým egem, je nesnesitelná. Krize vedoucí k prolomení situace, nikoliv k jejímu zklidnění či zametení pod koberec, protože tohle je chtě nechtě moment změny a posunu vpřed. Krize tak silné, že jakákoliv rezistence z roviny ega vede jedině k prodloužení bolesti a každý vzdor se obrátí proti nám samotným, nemáme šanci. Tuhle situaci neřídíme my a nemáme nad ní žádnou kontrolu, žádnou moc. Pluto je energií, která neprohrává. Nepřichází nás upozornit a domluvit podmínky. Přichází změnit status quo a zavést svoje pravidla. Absolutně, definitivně, bez řečí. Tečka. Nám zbývá se podrobit, přijmout, přizpůsobit a začít žít v tom, co Pluto nově nastolilo. Ideálně v tom najít význam, smysl a přínos, protože žádná cesta zpět nevede a alternativou už je jen setrvávat v hořkosti a pocitu křivdy, což je k ničemu. Některé věci teď prostě budou jiné. A jiné neznamená horší. Jen jiné…
Přidat komentář