To, proč nás někdo přitahuje má jiný důvod, než bychom si mysleli

V houfu lidí spatříme ženu nebo muže a najednou máme pocit jakoby nás k ní nebo k němu přitahoval vír nespoutané energie.

V momentě, kdy potkáme naši „spřízněnou duši“, cítíme to celou naší bytostí – máme ten zvláštní pocit v našich vnitřnostech, v našich slabinách, máme pocit, že nám každou chvíli jde vybuchnout mozek a jeho šipky jednohlasně ukazují pod vlivem fenyletylaminu k „objektu našeho zájmu“.

Podobné pocity zaplavují celé naše tělo, proudí nám po celé kůži. Tehdy si myslíme, že tento pocit „lásky“ je tak skutečný a čistý, že se mu nic nevyrovná.

Přestože máme částečně pravdu, za příběhem vzájemné přitažlivosti dvou lidí se skrývá podstatně více.

V čem spočívá tajemství přitažlivosti

Na základě výzkumů, které provedli Jung, Freud a jiní psychologové, náš výběr partnera či partnerky je podmíněn obrazem, který jsme si utvořili a poskládali ještě v raném dětství.

Tento obraz představuje osobu, která se v našem dětství o nás starala nejvíce, nebo osoby, na které jsme se nejvíce spoléhali.

V našem útlém dětství jsme od těchto osob byli zcela závislí, ale z důvodu jejich lidské křehkosti, nedokonalosti nebo ignorance se při naší výchově dopustili i nějakých chyb.

Například mohli být nedostupní, panovační, vyčítaví či dokonce krutí. V tom lepším případě nás zase mohla vychovávat osoba, která byla milující, citlivá, trpělivá a která nám byla oporou.

Nebo jsme také mohli zažít kombinaci více těchto rysů, a to už od momentů, kdy jsme teprve byli v děloze až do věku přibližně tří až pěti let. Právě v tomto období se utváří naše představa o světě a lásce.

Hluboká a silná romantická přitažlivost, kterou už jako dospělí pociťujeme k jiné osobě, je jen podvědomou touhou uzdravit naše rány, které nám zůstali od doby útlého dětství, od našich prvních vychovatelů.

Na vědomé úrovni si přejeme euforii a všechny věci, které s sebou přináší poněkud idealizovaná romantická láska. Poněkud idealizovaná romantická láska je taková, do které všichni tak snadno padáme v počátečních fázích vztahu.

V těchto fázích máme našeho romantického partnera silně zidealizovaného, ​​stále o něm sníme a v hojné míře ho takovou láskou i zahrnujeme.

Avšak v našem podvědomí se nacházejí hlubší potřeby, které doslova křičí a vyžadují naši pozornost. Tyto hlubší potřeby se projevují způsobem, který nazýváme „imago shoda“.

Imago je část podvědomé mysli, která se chová velmi podobně jako dítě, u kterého bylo na začátku imago vytvořeno.

Podvědomá mysl se projevuje zejména touhami a emocemi. Zcela ignoruje rozum. Chce, co chce a hází do větru všechny společenské normy, slušnost, soucit a ostatní důležité vlastnosti lidské nátury.

Podvědomá mysl pracuje jako biologický počítač, ve kterém jsou uloženy všechny naše vzpomínky. Patří sem i události, které se nám přihodily v úplně raném dětství – z toho důvodu se možná nezaznamenaly do naší vědomé paměti.

Některé představy, které máme ohledně sebe a zdá se, jako kdyby nedávaly smysl, se často tvoří právě v našem podvědomí na základě našich zcela prvních vzpomínek.

Někteří lidé se dokonce domnívají, že jsme si tyto podvědomé představy přinesli z minulých životů.

První fáze lásky – chemický experiment

V prvních fázích lásky se cítíme, jako bychom v naší rodině byli „mazlíčky“, a to i v případě, že v období, kdy jsme ještě byli dětmi, s námi až tak dobře nezacházeli.

Noradrenalin, dopamin, fenyletylamin a jiné neurochemické látky doslova změní náš organismus na jeden chemický experiment – naše tělo je zaplavené látkami, účinkem, kterým se nám potí dlaně, v břiše nám „létají motýlky“ a srdce nám bije jako o závod.

Tato „euforie“, kterou pociťujeme v počátečních stádiích lásky je nezbytná k tomu, abychom se dokázali zcela odevzdat někomu, kdo může vyléčit naše nejhlubší rány. A naše podvědomá mysl ví přesně, kdo to je.

Když láska začne všednět a začíná nás nudit až otravovat, vstupujeme do druhé fáze lásky, která se stává „bojem“. Je důležité si uvědomit, že toto období má být jen přechodné období.

Pokud jste ve vztahu s někým, kdo vás ponižuje, ignoruje, je citově nedostupný, není do Vás opravdu zamilovaný nebo vám už nevěnuje výjimečnou pozornost, vždy je tu ještě mnoho jiných lidí, kteří budou mít o vás větší zájem. Je čas konat.

Z nějakého důvodu, toto není osoba, která vám pomůže dokončit uzdravení, uzdravení, které potřebujete, abyste mohli zažít opravdovou, pravou lásku.

Tato osoba nám dokonce mohla ublížit stejně, jako nám již ublížili kdysi, takže jsme si díky ní ještě silněji začali uvědomovat naši ránu a potřebu ji uzdravit. Nebude to tedy tato osoba, přes kterou se nakonec stane naše změna.

Obr.1: První fáze lásky je plná vášně, euforie a smyslnosti. Obraz: „Vášeň“, olejomalba, autor Leonid Afremov

Druhá fáze lásky – boj o moc

Druhá fáze lásky má skoro stejně univerzální znaky jako první fáze. No na rozdíl od pocitu vzrušení a euforie, budeme se pravděpodobně cítit nechtění a nemilovaní, protože si začneme uvědomovat, že náš partner nenaplňuje všechny naše emocionální potřeby.

Nakonec se však naučíme, jak dosáhnout naplnění těchto potřeb jemnějším, soucitnějším způsobem. Ve druhé fázi lásky to často probíhá následovně:

• On nebo ona se necítí být milováni, proto se začnou jeden druhému vzdalovat, nebo se začnou jeden před druhým uzavírat.
• Jeden z partnerů se cítí být opuštěný a dává to najevo.
• Některý partner může hodně plakat, jiný partner zas může často křičet.
• Výmluvy a obviňování jsou na denním pořádku.
• Máme sklon vidět v našem partnerovi jen negativa a zapomínáme na všechny pozitiva.
• Namísto povznesenosti a štěstí pociťujeme zklamání a beznaděj.
• Jde nám na nervy úplně všechno (a máme pocit, že to tak má být!).
• Ve vztahu chybí skutečné spojení.
• Může docházet k výbušným bojem a k usmíření.
• Ve druhé fázi lásky budou oba partneři pravděpodobně pociťovat mírnou, ale neustálou úzkost a bolest, protože se u nich opakují vzory emocionálního chování z jejich dětství.

Je důležité si uvědomit, že tato fáze se skončí. Mnohé vztahy však tuto fázi nepřekonají, protože nepochopí její důležitost a nezbytnost.

Druhá fáze lásky slouží k tomu, aby naše Vyšší Já udělalo jednu ze dvou věcí: Buď vztah ukončíme a s partnerem se rozejdeme, nebo náš vztah postoupí do další fáze.

Třetí fáze – pravá láska

Když jsme už vyčerpaní ze všech těch bojů našeho zraněného vnitra, které je ve vztahu se zraněným vnitřkem našeho partnera, můžeme se rozhodnout „vzdát to“.

Možná se však rozhodneme posunout náš vztah na vyšší, uvědomělou úroveň.

Uvědomělá láska se nezakládá na bláznivé chemii či neustálých bojích. Neexistuje v ní emocionální odloučení či neustále natahování se ve snaze umlčet, donutit či přesvědčit partnera, aby nám dal to, co potřebujeme, abychom se cítili být milováni.

Namísto toho jsme se naučili růst. Naučili jsme se lepší způsoby, jak vyjádřit naše potřeby, naše srdce a naše pocity opuštěnosti, odmítnutí či strachu.

Oba partneři si začínají uvědomovat, jak se podílejí na chování, začínají si uvědomovat následky svých činů ve vztahu. Místo používání síly, manipulace či stažení se, začínají se více otevírat a dávat svému partnerovi lásku tak, jak ji partner potřebuje.

Namísto snahy o naplnění jen svých potřeb se začnou opravdu zajímat o druhou osobu a podporovat ji. A v tomto procesu se začne dít velká změna.

Začínáme se zbavovat obranného mechanismu, který jsme si vytvořili jako nástroj přežití ještě v dětství, když nás zranili. Začínáme se otevírat skutečné intimnosti – tělesně, emocionálně, sexuálně a duchovně.

Můžeme začít pociťovat, že jsme naživu a naplnění.

Nicméně neurochemikálie, kterými jsme měli zaplavené tělo v první fázi lásky, jsou vystřídány podobnou směsí chemikálií, jakou pociťují mistři meditace soucitu.

Začínáme, podobně jako buddhistický mnich, reagovat novým, odlišným způsobem na „zatáčky a překážky“ v životě. Náš mozek se stává pružnějším, můžeme dokonce začít pociťovat zlepšení imunitního systému a lepší činnost nervové soustavy.

Nejsme už více ve stavu „boj nebo útěk“, a přestože se stále objeví nějaké problémy či překážky, bereme na sebe plnou odpovědnost za vše, co se přihodí v našem životě.

Takto stoupáme stále výš na cestě lásky.

Obr.2: Třetí fáze lásky je podobná soucitu.

Autorkou článku je Christina Sarich

O autorce:                                                                                                                                     

Christina Sarich je hudebnice, jogínka, filantropka a autorka na volné noze, která věnuje hodně času studiu osobností, jakými jsou Lao-c‘, Paramahansa Yogananda, Rob Brezsny, Miles Davis a Tom Robins.

Své poznatky pak zprostředkovává v zajímavé podobě čtenářům, kteří jsou na cestě za „probuzením“ a chtějí „vidět větší souvislosti“. Její blog nese název Yoga for the New World (Jóga pro nový svět), její nejnovější kniha se jmenuje Pharma Sutra: Healing The Body And Mind Through The Art Of Yoga (Farma sutra: léčení těla a mysli pomocí umění jógy).

Zdroj: www.mocvědomí.cz