Duchovní cesta a putování je ve skutečnosti cesta lásky!

Je to velmi pěkný a obohacující zážitek mluvit s lidmi, protože skrze tento zážitek člověk vidí, jak úžasná, mocná a vzácná je láska, zvláště pokud je namířena k Bohu. Bůh je jako kořen velkého stromu, když zalijeme kořen, zalijeme tím celý strom. A tato láska, která je nasměrována k Bohu, začíná soustředěním mysli na Boží jméno, Jeho formu a lílu, přeorganizováním mysli tím, že rozjímáme o Jeho jménu, formě a líle a potom pokračuje zaléváním energie lásky, hodnot lásky, přítomnosti lásky a dalších aspektů lásky.
Pokud by lidé na tomto světě chránili lásku ve všech jejích aspektech a kvalitách tak, jako chrání své sobecké zájmy a iluze ega, pak by tento svět byl Jeho příbytkem. Víme, že cesta bhakti má jednu velmi silnou výhradní vlastnost, vše ostatní je v ní zahrnuto, a tou je, že bhakta je cele oddaný lásce, což není tak snadné, jak to může vypadat, ačkoliv milovat samo o sobě je snadné. Říct: „Náležím lásce,“ znamená patřím jí, dokonce i když je vše proti lásce. Pro člověka je tak snadné obrátit se proti lásce nebo lásku opustit. Být s láskou a pro lásku i v těžkých časech není snadné, pokud zde není rozhodnutí držet se lásky, ať se děje, co se děje, zvláště té lásky spojené s Bohem a směřované k Němu. Ještě je zde jedna věc, všechny tyto duchovní znalosti jsou velmi často dobré k tomu, aby zkvalitnily život a pomohly lépe pochopit psychologii lidské mysli. Ale duchovní cesta a putování je ve skutečnosti cesta lásky. Nejsou to knihy, které vám dají zkušenost, ale žitím podle svého srdce přímo zažíváte lásku v její plnosti. Knihy jsou dobré, ale láska je vyšší a konečná. Zažít ji, znamená zažít sám život.

Paramahamsa Sri Swami Vishwananda