Naučte se pouštět

Žák šel za mistrem a ptal se ho:

„Jak se můžu oddělit od toho, co mě váže k minulosti?“

Mistr vstal, šel k pařezu, objal ho a naříkal:

„Co můžu udělat, aby mě pařez pustil?“

Ze Zen-buddhismu

 

Pustit něco nebo se něčeho pustit je pro mnohé těžké. Svůj pocit identity stavíme na vzpomínkách, názorech a představách, jež jsou zakotveny v minulosti. Něco v nás se tvrdošíjně drží starého, i když si myslíme, že už to minulo a nijak to na nás nepůsobí. Držíme se svého obrazu, svého světového názoru a své historie, kterou si sami o sobě vypracujeme. Stává se pak scénářem našeho života. Nejsou to ale události, které nás nepouštějí, jsme to my, co se jich držíme, jako bychom objímali pařez, jako bychom k němu byli přilepeni.

Svoji historii můžete nejlépe opustit, když poznáte v ní ukrytou hodnotu. Naučte se oddělovat plevy od zrna. Vezměte si to, co jste se ze svých dějin naučili, a udělejte z toho sílu, jež bude určovat směřování vašeho života. Neúspěchy vás jistě naučily realisticky hodnotit své možnosti a meze. Kvůli strachu ze ztráty jste poznali vlastní omezení, žárlivost vám třeba ukázala cestu ke skromnosti a toleranci, tělesná utrpení a strach před smrtí předvedly hodnotu těla nebo života.

Cvičení:

Při každém nádechu se od všeho oprostěte. Vědomě se potom pomalu nadechněte, nejlépe v přírodě nebo u otevřeného okna. Cítíte, jak se zvedá břišní stěna a následně se rozpíná hrudník. když jsou vaše plíce naplněné, zadržte na chvíli dech. Pak pomalu vydechujte, zcela vědomě. Sledujte, jak klesá hrudník a po něm břišní stěna. nespěchejte s dalším nádechem, vnímejte uvolnění, prázdnotu, prostor ve vás, jež se nyní může zase začít naplňovat.

Brigitte Hamannová