Modlím se, abyste dopadli až na samé dno

Modlím se, abyste dopadli až na samé dno.

Prožili jste nejbolestnější období svého života.

Modlím se, abyste se cítili sami. Izolovaní. Opuštění.

Abyste zjistili, že to, co jste považovali za úplné dno, je ve skutečnosti pouhou skalní římsou, takže budete padat ještě níže.

A jakmile dopadnete opravdu na dno, rozletíte se na milion – ne, na miliardu kousků – a nebudete mít ani tušení, jak je poskládat dohromady.

Modlím se, abyste v době, kdy budete tam dole, měli jediného společníka – sebe samé.

Modlím se, abyste se rozhodli posbírat jednotlivé kousky sebe.

A abyste je poté, aniž byste tušili, jak a v jakém pořadí, začali skládat dohromady, jeden dílek za druhým.

Jednoduše správně.

Modlím se, abyste si vybudovali základy pevnější než akropole.

A aby se ve vás rozzářilo světlo tak jasné, že oslní každého, kdo nebude schopen snést jeho záři.

Modlím se, abyste se ve své kůži cítili tak příjemně jako v deset let staré teplákové soupravě, kterou nosíte v sobotu večer.

A abyste v sobě objevili natolik jasné světlo, že vždy dokážete najít cestu domů.

Modlím se za vítězství vaší duše a vašeho ducha.

A za to, abyste se navrátili ke svému opravdovému Já.

Rebecca Campbell, Světlo v temnotě