„Pro ty, kteří touží po Bohu, protože Bůh je jejich jediným cílem a láskou, není rozdílu mezi životem v odloučení a životem na tržišti. Tak i tak jsou vždy sami. I když takovéto lidi následuje dav, oni jsou sami. Být sám znamená být s Bohem.
Ale být s Bohem není tak snadné, jak to může znít nebo vypadat. Zdá se, že než Bůh nabídne sám Sebe, nejprve nabídne vše ostatní. Nemyslete si však proto, že by bohatství nebo sláva vnějšího světa či cokoli jiného mohlo být zajímavé. Všechny myšlenky pocházejí od Něj, emoce pocházejí od Něj i vnitřní alchymie pochází od Něj.
Člověk musí naplnit svoji mysl myšlenkami na Něj, protože jen tak může být doopravdy sám. Před úsvitem realizace má člověk vizi tohoto cíle neustále ve své mysli a srdci, protože být od Něj odloučen by bylo nesnesitelné. A tak si začíná uvědomovat, že myšlenky na Něj jsou On sám, probouzející se cit vůči Němu je On sám, dokonce i touha po Něm je On sám. Ve skutečnosti je člověk den ode dne šílenější a šílenější, protože Ho začíná vidět všude. Člověk se chová ke všemu jako by to byl On, a nikdo nechápe, proč se tento šílenec pořád usmívá.
Člověk však nemá na výběr. Je to jediný způsob, jak vydržet bolest z odloučení od Boha. Jediný způsob, jak zaplnit prázdnotu předtím, než milovaný vystoupí ze Svého úkrytu a obejme Svého milence tak, že ten úplně zapomene, že byl kdy od svého milovaného odloučen.
Někdy se zdá, že kvůli lásce si člověk volí cestu těch nejšílenějších.“
—Paramahamsa Vishwananda
15. února 2018
Přidat komentář