Včera se tu jedna žena zeptala, jak se dostat
ke zdrojovým prožitkům z dětství
a nezapadnout do tvrdých drážek
myšlenkových procesů
…
Podle mého názoru je na začátek dobré
projít regresním procesem pod vedením
zkušeného terapeuta
Tím se osmělit, uvěřit, že jsem schopný
vzpomenout si na věci, o kterých „nevím“
a vštípit si postup
Ten je velmi „měkký“ a je založen na
jednoduchém principu
NEVZPOMÍNAT A NEMYSLET
na dávnou minulost
…
Vybavte si nedávný zážitek, který
vám způsobil nepříjemné emoce
Vraťte se do něj a prociťte
fyzické pocity v těle, velmi detailně
Kde a co cítíte a zesilte tyto pocity
Poté se zeptejte sami sebe, jaká emoce
se k těmto fyzickým pocitům pojí
Opět čekejte, co přijde,
pak pojmenujte a opět zesilte,
prožijte ji naplno
A pak se ptejte – Je tam ještě nějaká emoce?
A opět stejný postup
Teprve potom vnímejte, jaké myšlenky
se k těmto emocím pojí
…
Tím máte za sebou první kolo
a v kufru sbaleno na cestu zpátky časem
Nehledejte logické návaznosti a vysvětlení,
hledejte (pasivním vyčkávacím způsobem),
kdy dříve v minulosti jste zaznamenali
tento balíček pocitů (tělo+emoce+myšlenky),
opět s důrazem na tělo a emoce
…
Až dojdete do dětství, mohou se obrazy
vynořit s velkou emoční intenzitou
Právě proto je dobré mít za sebou pár procesů
pod vedením terapeuta
Mohli byste totiž začít brát příliš vážně
dávnou úzkost dítěte, kterým jste byli
a vnést ji do svého nynějšího života
Postupem času se naučíte v tomto procesu
vnímat i velmi silné pocity, třeba zoufale naříkat
a zároveň to vše velmi klidně pozorovat
Dítě v nás pláče, vzteká se, cítí se ukřivděné,
popřípadě dokončuje dávné pohyby,
které zamrzly uvnitř a nebyly dokončeny
a dospělá část naší psychiky
to vyrovnaně pozoruje a po určité době,
kdy byla část emocí odčerpána prostým
odventilováním,
může dospělý v nás začít s přeprogramem
…
Někdy musí předcházet nějaký jiný proces,
třeba hluboké prožití perspektivy rodičů
a vyrovnání se s křivdami dětství
Jindy už pouhé nahlédnutí našeho
dospělého pozorovatele na dávnou situaci
dodá do onoho starého, pevně staženého, balíčku
emocí a myšlenek
trochu „vzduchu“, kontextu, širší perspektivy
a můžeme si vydechnout
Pochopit, že nás měli rádi,
pochopit, že nejsme špatní,
pochopit, že svět není tak nebezpečný, a podobně
Až zázračně najednou začnou šednout,
vymývat se,
různá naše škodlivá přesvědčení a
kompenzační strategie přežití, které nás držely
v tunelovém prožívání života a závislostech
a objeví se nějaká nová pozitivní věta
opřená třeba o prožitý obraz mámina věrného,
oddaného obličeje a jejích paží ovinutých
kolem našeho těla
…
Jsou to často velmi subtilní věci
Pocity maličkého dítěte a z nich vyvozené závěry,
které by dospělého nenapadly
Před časem jsem například procítila
pocity malé Ivetky, které v nějakém okamžiku
v prvních dnech, týdnech či měsících života
chyběl pevný fyzický kontakt s mámou
Po krátkém procítění se kdesi v prostoru mého těla
vynořila myšlenka, že svět je tedy nebezpečný,
že v něm nemám pevné a jisté místo,
a proto musím jeho kontury vytvořit
přepevným řádem a tyto obrysy ještě vycpat
čímkoliv, co mi přijde pod ruku
(stupňováním principu vyplňování, zahlcování se
samozřejmě postupně dospějeme k obsesím,
fyzickým i psychickým závislostem)
Autorka dodává, že její závislosti jsou letitou prací
i přeprogramem tohoto novějšího prožitku
snad šťastně překonány
…
Vracet se zpátky časem je lehčí, než to vypadá
a zároveň je to hotová etapová cesta kolem světa
a snad i vesmírem
Šťastnou cestu, přátelé!
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz
Přidat komentář